Svítání v mordoru

Večerní procházka po městě, silný pocit bezůtěšnosti ze stavu alternativní scény hutně podporovaný cca dvaceti "punkovými" somráky - kdosi mi pak říkal že má být někde naci demonstrace, tak snad toto byla opozice - každopádně fuj...

16:00. Po létech zahálky je odpolední vstávání stejně bídné jako budíček v lágru ve čtyři ráno. Černá mračna hnaná nechutným větrem vytváří na obloze apokalyptické obrazy a spolu s ledovým mrholením podporují atmosféru dělnického rána z počátku století. Úderu kovu o kov jako při chemickém poplachu...

Kapky vnikají do místností skrze díry ve stropě. Ze špinavých, pozvracených, propálených a všelijak jinak zasviněnýh dek a peřin se vymotávají lidské (?) postavy. Je slyšet chrchlání, steny a nadávky. Mezi mátohami pobíhá náčelník a pomáhá opozdilcům kopanci do žeber. Kdosi uklouzl po zakutálené flašce a padl držkou do nevábné hromádky v rohu. Ženy se strhanými rysy rozdělávají oheň pod jakousi nádobou vyrobenou patrně z palivové nádrže... Odkudsi jsou vyčarovány zbytky potravin nalezené v popelnici... vcelku spokojeně vypadající pejsek uniká s půlkou bochníku v tlamě... aby vzápětí sám v kotli pekelném skončil. Ozve se zvířecí řev - nikoli však nebohého zvířete - následuje bitka na nože, bojovníci za zvířecí práva jsou stále v převaze. Bídný hlad se však stejně postará, aby v kotli nakonec nezbyl ani chlup...

"Nástup vy svině, tak co psanci této země!" řve kápo. "Dnes je zase jednou den, kdy můžete vystrčit hlavy z kanálu! Kdy můžete sebrat zbytky svojí hrdosti z prachu a hoven a aspoň pár vteřin mít pocit smysluplnosti. Anarchisté, snílci a volnomyšlenkáři - vy sráči, samozřejmě že jste neprodělali hlubinnou psychoanalýzu podle Reichova vzoru, takže přes všechny infantilní symboly a hesla jste stále OTROKY AUTORITÁŘSTVÍ, SEXISMU A SRAČEK! Nuže pojďte na tu nechutnou exhibici, zase jednou mějte aspoň nějakou šanci v boji o společenské uznání a vagíny samic. A když to třeba nevyjde, přinejmenším si můžete vysomrovat ňákej drobák... nebo zkopat svýho nácka!"

Drobááááááák - Náááááááácka - lačně zní sbor přízraků v hadrech. Seprané maskáče - popraskané glády - mikiny s kapucí transformující se v jakési středověké kutny - dredy, a kdyby jen dredy, to jsou chapadla chobotnice undergroundu - a křiváky a bombery a tibetské hábity a vůbec, a batohy s nášivkami a přinýtovanými espézetkami a různým dalším bordelem. Opět punk vychází do ulic, konfrontovat neonacistickou demonstraci.

Jdou, a posluchači alternativních hudebních směrů si s rozpačitými výrazy přetahují nohavice přes vysoké boty. Jdou, a dredatá dívčina vytahuje z kabelky nůžky na nehty a upižlává si svoji vlasovou kreaci. Jdou, a puberťáci hromadně svlékají mikiny s logy kapel, trempové se v outdoorových obchodech převlékají do pestrobarevných funkčních oděvů, obchody s etnooblečením vyvěšují cedulky "výprodej - sleva 50% - likvidace". Na všech atributech, kterých se somrující cháska dotkne, ulpívá hanba. "Nemáš drobák -" je slyšet všude jako pláč malomocných. Levicový intelektuál s dlouhými vlasy a s plackami na džísce se protáhne uličkou somráků, a celý zchvácený zapadne do Žabky. Jakmile sáhne do pultu s bagetami, je zadržen a ubit ochrankou - důvodem je podezření z příslušnosti k subkultuře. U soudu je člen ochranky osvobozen, jak mohl tušit o koho jde?

"Jednalo se o bezcenné individuum," prohlašuje soudce na adresu mrtvého. "Živili ho rodiče a sedmým rokem studoval filosofickou fakultu. Kdyby vešel aspoň jedinkrát do kontaktu s ekonomickou realitou, kdyby se někdy ucházel o práci nebo šel na schůzku s dívkou jinam než do sklepní čajovny či hospody páté cenové, nemohl by se takto oblékat."

Zatímco se shrbené postavy šourají k náměstí, odkud zní řízné povely z megafonu, zapadly poslední střepy do skládanky neonormalizace.

---