Jak to známe...

Bolí to nahoře na hrudníku.

Bolí to tak, že se přes to skoro nedá dýchat, jen pomalu a těžce.

Bolí to tak, jako by měl přijít moment, kdy se celá hruď roztrhne, rozlítne se okolo a pocáká stěny. Bolí to tak, že se člověku chce umřít.

Ať děláš, co děláš, pořád to bolí.

Můžeš se smát, ale stejně vevnitř cítíš, že to nezmizelo.

Můžeš strávit den ve vaně, ale voda to neodplaví.

Můžeš si zapálit, vychutnávat chuť tabáku, ale kouř to neodnese.

Můžeš otevřít lednici, ale ani v jídle se to neztratí.

Můžeš si dát dvě deci ve svý oblíbený kavárně, ale ve víně to neutopíš, a na dně sklenice je prázdno.

Můžeš to zkusit  zaspat, ale ráno tě to zase probudí.

Můžeš vzdát boj, ale to hrdinové nedělaj, tak bojuj!