čajovej útržek

Sedíš v zakouřený kavárně a rozhlížíš se. Za oknem vidíš stromy posypaný moučkovým cukrem a mezi nima pobíhaj černý veverky. Tvář se ti zkroutí do úsměvu, ale v očích máš slzy. Na stole plnej popelník, obaly od čaje, medu, mlíka a prázdná krabička zlatejch Marlborek. Je ti hrozně. Tvůj hrudník je plnej velkejch ostrejch kamenů a ty se chceš svalit na zem a umřít. Zkoušíš zhluboka dýchat. Kameny tě bodaj do plic a bolí to ještě víc než kdy dřív. První slza ti steče po nose a ne a ne ukápnout. Jakoby tě nechtěla opustit. Jakoby jí tě bylo líto a chtěla by tě obejmout a chránit. To ale nejde, tak se vzdá a rozprskne se ti na stehně. Pohled ti sklouzne na levou ruku. Je opřená o horký topení a dlaň je sevřená v pěst. Možná v ní něco schováváš, něco, co nechceš ztratit. Možná v ní leží tvůj duhovej svět plnej krásnejch melodií, skřítků a pomerančovýho džusu. Drž ho. Drž ho a nikdy nepouštěj!