Ona

Přitančila do mýho života potichu, jako královna ve Vanskách. V mý hlavě pulsovala žárlivost a nejistota, pár nevraživejch pocitů nemohlo zůstat v hlavě a proměnily se ve zlý pohledy, za který bych si teď usekla klidně obě uši, né proto, že je nemám ráda, ale prostě za trest. Už od začátku jsem jí chtěla vidět do hlavy, pod kůži a prohlídnout si její srdce. Přišla, svázala si vlasy, svoje krásný zrzavý vlasy a pomalu kouřila ubalenou cigaretu, pozorovala kouř a já chtěla vědět na co myslí a tak jsem si to alespoň představovala. Představovala jsem si, že myslí na mě, na moje tělo, na mojí duši. A tak jsem se jí na studenejch schodech pod černou oblohou otevřela a nechala osud ať hraje svojí hru. Ten pocit mi v hlavě rostl jako plevel tam, kde ho nejvíc nechceš mít. Tlačil mi zezadu na oční bulvy a prorůstal vlasama. Tlačil tak silně až jsem na ní chtěla křičet ať mě obejme.
Ne, tohle není láska.
Ona je moje můza a přišla právě včas.