častej boj

Je to ten moment večera kdy všechno ztichne, pomalu se setmí a tvoje hlava přechází do jinýho světa, jinýho myšlení. Všechno venku i vevnitř se zpomalí a ty víš co přichází.

A pak se objeví.

Stejně tak, jako psi štěkaj před bouřkou i ty víš co přijde.

Obrovská černá spirála, točící se jako vír vyroste ve tvý hlavě a šibalsky na tebe mrkne.

Chce tě.

V tu chvíli vidíš svůj obličej, vidíš svoje vykulený oči, vrásky na čele a slyšíš se jak křičíš.

Je to ten nejzoufalejší výkřik cos kdy slyšel. To nejzoufalejší „NE, už nechci oranžový vesty!“

Slepě tápeš kolem sebe a snažíš se nahmátnout cokoli, čeho by ses mohl chytit.

Ale nikde nic, kolem tebe je bílej, děsivej a nekonečnej prostor.

Jen ta černá mrcha na tebe civí a snaží se tě vtáhnout do sebe.

Ty ale víš, že jí to za žádnou cenu nesmíš dovolit, víš, že v tý černý díře je konec!

A jak to dopadne?

No to je přece na tobě!