Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Temnota

10. 04. 2010
1
3
2236
Autor
Notreal

...

Má drahá nespatřená,
masturbuju nad sklenkou,
vestoje kropím stěny zbudované tmou.

Ty, oblizuješ půlměsíční krajinu,
otisky zalité teplým sekretem,
tiše padají do propasti nesplněných přání.

Už přichází...

Momenty zmrzačené v nedohledných skalách,
rostou s každým výdechem těla,
chladně i hravě vymezují realitu.
Myšlenky napájí emoce,
strach požírá svobodu,
tma ničeho,
nádech čehosi.
Čas metamorfuje hmotu
pocity mizí v nepodstatnosti

Živoucí stroj padá k zemi
Zkomírající člověk vzlétá k nebi

TMATMATMA
TMATMATMA
TMATMATMA


Tma tam, kde chlastám!
Okamžik strachu mizící v prachu!
Sodoma maxima!
Vitae minima!

Nedotknutelná můzo...

Upaluju se,
kácím se,
vraždím se,
v čase
znova a zase

Pekelná královno osmiček
neznám Tvé jméno
nebylo vyřčeno

Už zase přichází!

Černý kámen, chlad a strach
požírá každý nádech duše
iluze vybuchující v realitu
tma všeho
výdech ničeho
Čas smrti

Padám k nebi
letím k zemi

všude jen

temnota


3 názory

Zaujal mne konec, prostý, ale úderný, proč nepokračovat...metafory netřeba...

Dragora
15. 04. 2010
Dát tip
Na mne působila jako skrytá směs zoufalství, znechuzení a zároveň zbytečného uspokokojení (či ukojení)...nemohu vědět, nejsem autor. Ale rozhodně se mi líbí právě ten pocit, který z ní ve mě vznikl, i když není rozhodně optimistický - T (i za hloubku tmy)

katugiro
10. 04. 2010
Dát tip
Je vcelku působivá, ale chybí mi tam něco výraznějšího nebo zajímavějšího: jako by se snažila o vyvolání účinku jen starými známými cestami - tma, smrt, iluze, duše, chlad, strach... už toho bylo moc najednou.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru