Ad Tom: Děkuju. Lidé tím pádem nesouhlasí s názorem z vybraných médií, jelikož nesouhlasí s názorem většiny společnosti - jak říkáte, média jsou tvořena lidmi. Jak jsem napsal v úvaze, všechno, co tvoříme se podílí na "duchu světa", tudíž média zanechávají stopu v nás, stejně jako my určujeme média. Určitě s tím přišlo mnoho lidí přede mnou - jde to ruku v ruce s populárním motýlím efektem.

Falešná solidarita? Souhlasím - je hloupost být smutný z toho, že umřel někdo, o kom prakticky jenom vím, že existuje. To abych byl potom smutný permanentně, neb každou sekundu někdo umře. Co se týče toho vlivu médií - média jsou konec konců tvořena lidmi, takže výmluvami na média se vlastně vymlouváme pouze na sebe samotné, to je dobré si uvědomit.Každý jsme zodpovědni sami za sebe a je na nás, jak s tím naložíme.

Díky. Ale teď opravdu nesouhlasím - nejsnazším útočištěm je naivita.

Njn, je to dneska těžké, vo tom žádná .) Ale když to tak vezmeš (doufám, že nevadí to tykaní, tady na písmáku je to vlastně zvyk), co dnes není manipulace, o čem dnes ještě nesmýšlíme jako o manipulaci? Nakolik je taková manipulace přípustná a užitečná? Samé otázky, na které neumím odpovědět, bohužel ani sobě. No, ne nadarmo se cynismus říznutý nihilismem stává nejsnazším útočištěm dnešního člověka. Každopádně hodně zdaru v dalším rozmýšlení. Oprávněnost neoprávněnost, podle mě jsou to dvě strany téže mince.

Ad Winter: No jo, no jo. Jste po dlouhé době první člověk, co mě vzpomínkami ze socialismu přiměl pochybovat o oprávněnosti toho, co píši. Snad jde právě o jakousi nespokojenost, že stavu, ve kterém celý život žiji, stále ještě kousíček chybí a já se pokouším na ten kousíček upozornit, abychom se přiblížili ještě blíž k dokonalosti - alespoň v mých očích. Objektivní zprávy, vyšší úroveň kultury... Teda... Vlastně... Eliminace "nízké" kultury. A to by pak znamenalo, že by neexistovala "vyšší" kultura ale jediná kultura a zas by vše bylo k vzteku. Možná je pěkné, že lidé předstírají, že jim záleží na mrtvých z televizních obrazovek. Možná je pěkné, že si doopravdy myslí, že jim na nich záleží, ale přece to nemůže být doopravdy. Ty postavy, které vídáme na obrazovkách jsou prostě virtuální, ačkoliv jsou z masa a kostí.

Podle mě klasický optický klam kryjící skutečnost, že společnost, alespoň ta západní, ještě nikdy nebyla individualizovanější, než dnes, že nikdy nebylo těžší najít v hospodě přítele, s nímž by si člověk pokecal o všem, o co se sám zajímá, i proto, že v individualizované "společnosti" Druhý zkrátka nemůže mít dané předpoklady co do šíře oborového zájmu, vkusu, denního režimu atakdále, atakdále. Mezitím, co si naprosto každý (kolik takových lidí neznáš?) naříká na úpadek individuality. Zůstaňme na domácím písečku: Kundera s Havlem objevili klíč k fungování "socialismu" v tom, že na socialismus vlastně nikdo nevěří, že se udržuje jen pomocí veřejných (!) demonstrací: lidé pochodují v prvomájovém průvodu a zároveň si říkaji vtipy o vedení strany, zelinář na výlohu lepí oslavné plakátky, a v podstatě ho nezajímá, co na nich stojí. Stejně jako plačící dav sestává z jedinců, kteří si přišli "odplakat" to svoje, aby se následně odebrali do vlastního světa, který zůstává zachován právě a jedině proto, že někde vedle existuje vyprázděný svět plačících davů, na nějž ale nikdo nevěří a který má na jedince, jeho vnitřní svět, individualitu, jen pramalý význam. Každý příspěvek, který si soukromě, bez urážky tedy .), označuji jako vypětí "hysterické individuality", je zatížen nezodpovězenou otázkou, kterou si autor raději nepoložil: co zrovna mě činí tak výjimečným, že mohu mluvit o individualitě? Je nějaký důvod myslet si, že někde, kdekoliv, je někdo, kdo neuvažuje stejně individualisticky jako já? Že celý dav není jen "spiknutím" cyniků? Jistě, z televizní obrazovky to člověk nevyčte, ale televizní obrazovka je jen obrazový lom skutečnosti. Bohužel si už nemůžu vzpomenout, v které sociologické (nebo populární?) publikaci jsem četl, že počet "životních stylů" v USA se oproti šedesátým a sedmdesátým letům zdvojnásobil - a tato fragmentace nadále pokračuje. Dichotomie, jedinec-společnost, kterou zavedl především romantismus a to lepší z moderny .), se tedy ukazuje jako přinejmenším sporná. A vemkoncem nikdo není ke své práci cyničtější než novináři. Uf ... .)

Ad Matti: Děkuji. a) Ona to vlastně falešná solidarita - raději jsem se ujistil, že správně chápu pojem - je tím, že projevujeme smutek a soucit, nicméně ony tragédie pouze konzumujeme. Jako nějaký film - ten může být také depresivní a zdrtit nás. b) Opravdu, za to, jak daného člověka vnímáme, může jeho prezentace - souhlasím s vámi. Myslím, že si tedy můžeme vzít dva odlišně vnímané lidi: jakéhosi "modelového" extroverta a introverta. Druhý na sobě nemusí dát mnoho znát, ale uvnitř prožívá vesměs ty samé pocity, jako extrovert, ačkoliv působí, že má srdce z kamene. Ke druhé části - tedy nejspíše i pro vás, p. moorgaane: Omlouvám se, že věta očividně vyzněla opačně. Fakticky je myslím správně, ale kvůli tomu použitému záporu mate čtenáře, tedy vysvětlení k Německu: Prohrát válku nebyl důvod, proč ji Německo zavinilo. Potlačovat individualitu diváka není cílem lidí v médiích, kteří se pouze pokouší dělat dobře svou práci. Ještě jednou vám děkuji, že jste této úvaze věnovali svůj čas.

Německo započalo druhou světovou válku !!! - pokud tento fakt nevezmeš jako fakt, tak veskera filosofie tveho prispevku je postavena na lzi a hledani neceho nekde, kde nic neni!