Krysa a čaroděj

Půlnoční královna ve hvězdu zakletá

smutně se dívá, jak růže rozkvétá,

daleko od ní, na dosah není,

z výšek strach je na pořádku denním.

 

Už dlouho není žádný princ,

který by ji vysvobodil a nechtěl víc

než může mu dát

žádný princ, jenž nechce jen brát

poklady, zlaťáky, království nebeské,

chamtivost, lakotu, vlastnosti nehezké

princové míti by neměli,

a ti, kdo je nemají, jsou příliš zbabělí.

 

Jen jeden povahu by měl,

jak pomoci jí však nevěděl.

Všemožné triky vyzkoušel,

ten správný způsob však nenašel.

Myslel na ni, kudy chodil,

jak by svoji lásku vysvobodil.

Kouzelného dědečka proto vyhledal,

aby o moudrou radu ho požádal.

 

"Dědečku, dědečku, poraďte mi, prosím,

jak získat krásku jedinou, jež v srdci nosím?"

 

"Honzíku, Honzíku, toť úkol nesnadný,

splníš jej pouze, pokud jsi odvážný.

Jednu jedinou růži musíš jí utrhnout,

s pohledem k nebesům s ní v rukou pokleknout.

K růži však cesta obtížná vede,

málokdo na světě projít ji svede.

A růži rudou čaroděj hlídá,

celý den smutné písně si zpívá.

Musíš jej jakkoli rozveselit,

pak teprve dovolí ti královnu svou vysvobodit."

 

"Děkuji, dědečku, převelice,

udělám vše, aby tato krasavice

mojí milou se stala

a potom se za mne vdala."

 

"Přeji ti hodně štěstí,

ať dům máte plný dětí."

 

Usmál se princ posmutněle,

přemýšlel, jak rozveselit čaroděje.

Na cestu okamžitě se dal,

A co by dup před čarodějem stál.

 

"Černokněžníku přesmutnělý,

dovolte, abych byl tak smělý.

Já půlnoční královnu chtěl bych vysvobodit,

netuším však, jak tě rozveselit.

Kdybys byl tak hodný a nápovědu dal,

byl bych ti velmi vděčný, to bych uvítal."

"Když krysy na housle naučíš hrát,

pak teprve budu se smát."

 

Čaroděj nelehký úkol princovi zadal,

pojďme se podívat, jak se s tím popral.

Po lese bloudil noci a dny

a divoké zdály se mu sny.

 

Skříteček malý před ním náhle se objevil,

princovi pomoc velmi rád přislíbil.

Vykouzlil krysu, i housle přičaroval,

vida to princ, ihned se zaradoval.

Ještě jednou skříteček zakouzlil,

krysu hrát na housle velmi rád naučil.

 

Čaroděj se rozesmál, když  zahrála krysa,

královna najednou z nebe se snesla.

Krysa ještě jednou na housle zahrála,

princovi v náručí královna šeptala

do ucha, že svatba bude veliká,

a tak skončil příběh královny Půlnoci a prince Jeníka.

 

Čaroděj odteď se  na čarodějnici smál,

jen zlobivé děti i dospělé ve hvězdy zaklínal.

Kouzelný dědeček na svatbu přišel,

kouzelnou stařenku k tanci si našel.

Krysa seznámila se s potkanem místním,

na svatbě jí jen ze společné mísy.

Skříteček vzal si housličky malinké zpět,

na svatbě bude hrát, tancovat i pět.

Pohádka dopadla převelmi šťastně,

a teď, milé děti, vyspěte se krásně!

---