Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVečerní
Autor
Máta
A tak jsem minula poslední výhybku
a zvedla se z pohodlné pohovky
od filmu života.
Vybrala jsem si nový domov,
kraj prosvícený umělými světly,
bohatství knih a
hloubku lidské myšlenky.
A utekla jsem mezi tiché stíny vědění
a dokonalých katalogů názorů, lehkých,
jako pavoučí síť.
A slunce bylo uvnitř mě
a lístky kopretin odvál první letošní sníh
a třpytivý smích vlnek od kolem proplouvající loďky
přinesl nový den.
Stopy malinkých mušliček
v písku rozezněly zvony srdce.
Tak jemný klapot ubíhajícího času přinesl uklidnění
a vrásky nadšení na hladkou tvář.
A tak jsem minula poslední výhybku
a vstala tak z pohodlné pohovky
od filmu života.
A když se nadechnu,
cítím jeho vůni
a se slzami v očích
hladím ranní mlhu pod hvězdami.
A zvonivé struny podzimního mrazíku
zpívají o letních motýlech
a smutných rudých kytkách
za večera rozkvetlých.
Snad hlavy k zemi smutně klonících…
To jejich vůni cítíš,
to jejich smutek bereš na svá víčka.
A pomalu zavíráš herbář snů.
Tak krásné sny má růže bez trnů.
Jdu snít.