Pod kůží

Časem snad jeden z nás,

to všechno pochopí,

k čemu je jinak potopa,

k čemu ten dusivý mráz.

Na co se lidi naučili

překonávat sami sebe,

proč umíme zapomínat?

Poušť a tma.

I lvi jsou v poušti jako hyeny

a ten poslušný hrdina,

co stojí před tebou,

je jenom přízvysko, maska,

pravé já je přikováno

železnou oponou,

větší neřesti než pana Churchilla,

svíjí se v bolesti na samém krajíčku duše,

kam je zahnala,

ty skálopevná, nezlomná,

jsi víc než moje vůle,

předstíraný hrdino.

Suché popraskané skořápky ořechů,

zdá se mi o vás

mám strach že s každým krokem

zakřupu a já se svalým polomrtvý.