Kapitola pátá

Ferenc se usmál na urnu, kde bylo zpopelněno tělo bratrovy ženy. Cítil zvláštní zadostiučinění. Už tady nebude, čarodějnice jedna!

Dorien měla Alexe prakticky ve své moci. Byl jí skoro jako posedlý. Nehnul se od ní ani na krok, hlavně v těch posledních dvou letech, co věděl, že je nemocná. Prý měla tuberkulózu! Ušklíbl se, taková pitomost! Doktor sám říkal, že bere streptomycin jen tak, aby se neřeklo. „Mrcho…“ zavrčel na urnu, jako by před ním byla Dorien živá.

„Uklidni se,“ napomenul Ference otec příkře. „Už je mrtvá, a Alex, jak se zdá, je zase normální!“

„Díky bohu, už není jako zombie…“ přitakal Ferenc spokojeně a protáhl se. „Ale ani tak nejsem klidný. Nelíbí se mi ta korespondence…“ Otec pokýval chápavě hlavou.

„Ano, četl jsem některé. Dost sestru balamutila. Zřejmě za to mohla ta schizofrenie. Thioridazín byl rozsypán všude po pokoji…“

„Nelitujte ji, otče,“ zašeptal Ferenc bez hnutí. „Byla nemocná, ale věděla, co činí. Mluvila o Ragnaroku, či o čem. Přeskočilo jí, ale ty nitky, za které tahala, na nás pomalu doléhají. Bojme se té síly, kterou rozproudila její chorá mysl.“

Do knihovny vstoupil Alex. Byl bledý, jako stěna, a přece se mu oči smály. „Pochovám ji na Sicílii, v rodinné hrobce,“ oznámil otci a bratru berouc urnu do ruky. „Chci, aby spočinula pod dohledem mé milované matky. Bílou růži ji pokryji, jako Iris… Pamatujete se na ni? Byla andělem padlých cest, milostných písní a šťastných chvil.“

Iris. Otec si okamžitě vzpomněl na tu usměvavou dívku, kterou poznal před lety a která si v rozpuku svého bytí vzala život. „Iris byla jiná, než její sestry…“ jeho hlas byl naplněn hluchým smutkem. „Ona byla hodna stát se mou snachou.“

„Měli bychom jít dál.“ Ferenc nenávistně odvrátil zrak od urny a vzal bratra za ramena. „Ulož ji kde ti libo, a pak pojď. Rodina našeho přítele Alessandra nás pozvala do svého sídla. Jeho sestra Rebeca si na tebe už dávno myslí. Zabavíš se,“ zatřásl s ním a pak odstoupil.

„Ferenci,“ povzdechl Alex smutně. „Tys nikdy nemiloval. Nevíš, o čem mluvíš! Raději mlč a dál hleď do účetních knih!“