O tom jak jsem otevřel zavřené oči

Zajídáte se mi,

ano bez jakékoliv omluvy,

zajídáte se,

vaše chabá autorita,

která co chvíli hladí a laská

a člověk se nadýmá pod její lehkostí,

pak vás praští,

ale nejhorší je, když tápete

ve vlastních hranicích sebe sama,

jste dospělí a přesto jste více než častokrát chybovali,

nemluvím o cigaretách

ani o alkoholu, který tak často bývá chybou,

hovořím jen o vašem pohledu jenž se často příliš zapomínal,

a neměl ve svém důsledku potřebu se rozhlédnout (a to jen proto že jsme byli děti)

a tak tu mnohokrát stojíme a díváme se za vás tam,

kam vás zrak nedovedl,

tam my často hledíme s hořkými předsudky,

máme tak tu pachuť širšího výhledu

slepenou v jediné údolí,

které možná je fata morgana a možná

je cestou z úžlabin

vašeho přepevného obětí,

které se také jeví jako věčné

a vlastně by celá báseň,

mohla být jen o něm.