Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Co bylo v minulé kapitole?
Veterán kosmické výpravy vzpomínal, jak to vše bylo. Teprve teď začne příběh zkoumání planety LEJLA lidmi přezdívané "LEDOVÉ". Ale to bychom předbíhali. Nejprve se musíte dovědět, jak k tomu vlastně došlo, že se pozemšťané k ní vůbec vypravili. Tak dávejte pozor a začínáme.....
Kapitola 2 OKNO DO VZDÁLENÉHO VESMÍRU- 24.5.2472
Dva desetiletí chlapci Sam LEON a Ríša LEWIS sedí na půdě rodinného domku a dělají pokusy se starým elektronickým přístrojem.
RÍŠA: Drobný, pihovatý, s krátce zastřiženými zrzavými vlasy vypadá o mnoho mladší, než je jeho skutečný věk.
SAM: Ríšův pravý opak. Mohutný hromotluk působící neohrabaně. Je to však jenom zdání i když má ruce jako tlapy. Jeho kamarád by si mohl v jedné jeho ruce schovat obě své. Samova pohyblivost a šikovnost je přímo příslovečná a vyhlášená široko daleko.
Oba mladíci mají zrovna něco opravdu důležitého na práci. Jsou skloněni nad unikátním starožitným přístrojem. Je to vysílačka s přijímačem ještě z dob dvacátého století. Soused, bydlící hned vedle domu Samových rodičů, boural starou kůlnu stojící v koutě zahrady jeho domu. Chlapci mu při této práci ochotně pomáhali. Ve sklípku nalezeném pod zbouranou kůlnou, o němž soused neměl ani tušení, našli mnoho věcí z dob druhé světové války, jež probíhala v polovině dvacátého století. Mezi nimi našli i výše popsanou vysílačku s přijímačem.
Dnes se píše 24.květen 2472. Nacházíme se v Norsku blízko polárního kruhu na břehu jednoho z nesčetných fjordů rozkládajících se po celém západním pobřeží země. Bývalá rybářská vesnice, dávno opuštěná svými obyvateli, byla přebudována na jednu z nejmoderněji vybavených výzkumných stanic. Zabývá se dálkovým průzkumem vesmíru. Celá vesnička je kryta magnetickou kopulí tvořenou ochrannou clonou. Bylo to poprvé, že vědci tuto původně myšlenou ochranu kosmických lodí proti meteoritům využili ve vysokých zeměpisných výškách Země proti vlivům severského podnebí.
Jak jsme si již řekli, chlapci zkoumali starý rozhlasový přijímač s vysílačem. Nejdříve se jej zkoušeli dát do provozu. Po několika marných pokusech se jim to podařilo. Elektronky unikátního přístroje se konečně rozzářily. Aparát pracoval na kmitočtech již dávno nepoužívaných. Oba kamarádi nedočkavě přelaďovali vlnové rozsahy a přepínali jednotlivá pásma, ale všude zachytili jen praskání atmosférických poruch. Ríša si sejmul sluchátka z uší: „Tenhle starej šroťák už asi nebude fungovat. Uděláme ještě jeden pokus. Snad vyjde. Zkusíme natáhnout delší anténu.“ Vzal cívku starého drátu povalujícího se v rohu půdy, začal ji rozvíjet a vyvěšovat po trámech.
Saša popadl sluchátka, nasadil si je na uši a znovu začal prohledávat jednotlivá pásma. Najednou se mu zazdálo, že něco zaslechl:
„Ríšo, něco mám ve sluchátkách!“
Kamarád připojil druhá sluchátka k vysílačce a napjatě poslouchal. Saša pomalu ladil po stupnici zpátky. Najednou oba uslyšeli docela zřetelné pípání. Znělo to jako by se přehrával počítačový program.
„Cco tto je?“ zakoktal Ríša celý nervózní vzrušením z podivného objevu. Saša začal jednat rázně. Sejmul z jedné police umístěné v koutě půdy starou mnohaprvkovou anténu a připojil ji do příslušného vstupu přístroje. Začal s ní chodit po půdě a natáčel ji do všech směrů. Ríša mezitím sledoval signál ve sluchátkách. Nakonec se jim podařilo najít místo nejlepšího příjmu. Signál přicházel odněkud shora. Společně anténu upevnili. Pak Saša vytáhl jedna sluchátka ze zdířek a připojil do nich svůj malý přenosný počítač. Komputer signál vyhodnotil a připravil jim oběma veliké překvapení. Vysílání nepochází ani ze Země ani ze žádné z vesmírných stanic. Jednoznačně přichází z kosmu!
Sam vstal ze židle a seběhl do přízemí domku zařízeného jako radioastronomická laboratoř. Pracuje v ní jeho otec Richard LEON. Je vedoucím této výzkumné stanice a radioastronom. Má vysokou postavu, úzký obličej zvýrazněný velkým orlím nosem a orámovaný plnovousem, s vlasy již trochu prořídlými, ale ještě pořád ještě bez jediného šedivého vlasu. Sotva vyslechl tu novinu od svého syna, prudce vstal ze židle. Nechybělo mnoho a stůl byl vzhůru nohama. Hbitě vyběhl po schůdkách na půdu. Celou svou vahou dopadl na starou židli používanou Samem. Zasténala a chvíli to vypadalo, že se rozpadne. Nakonec to přece jen přežila. Profesor se tím vůbec nezabýval. Narazil si sluchátka na uši a současně sledoval křivky i data zobrazující se na komputerovém displeji. „To je určitě nějaká mimozemská civilizace!“ zařval celý vzrušený. Sundal si sluchátka z hlavy, nechal si na tiskárně vytisknout koordináty směru, odkud signál přichází a úprkem seběhl po schůdcích vedoucích z půdy.
Všechny komputery radioastronomické laboratoře se naplno rozjely. Po dvou hodinách profesor LEON vítězoslavně prohlásil:
„Je to opravdu mimozemská civilizace!“
Všichni mu zvědavě naslouchali:
„Signál, který jsme zachytili, je dlouhá zpráva vysílaná obyvateli planety nacházející se v souhvězdí Lva. Planeta obíhá jako třetí kolem jeho nejjasnější hvězdy REGULUS v místě lvích předních tlap. Hvězda je má velikost 1,36 našeho Slunce a je od nás vzdálená 77,5 světelného roku. Zatím jsme zachytili pouze konec zprávy. Před necelou hodinou začali mimozemšťané signál vysílat znovu. Všechny světové i meziplanetární radioastronomické laboratoře zprávu zachycují a zaznamenávají. Nesmíme udělat chybu. Potřebujeme informaci zaznamenat celou. Nevíme, jestli se bude ještě opakovat. Jakmile bude záznam kompletní, začnou vědci z celého světa, soustředění ve Světovém astronomickém ústavu, pracovat na jejím rozšifrování."
Osazenstvo laboratoře začalo vzrušeně debatovat. Diskuze se protáhla až do pozdních večerních hodin. V napjatém očekávání proběhlo několik následujících dní. Pracovníci laboratoří celého světa zabývajících se radioastronomií a astronomií včetně vědců Světového astronomického ústavu však nezaháleli. Všechny dostupné dalekohledy byly nasměrovány do místa, odkud přicházel signál. Obrovský vesmírný dalekohled GALILEO, největší v celé Sluneční soustavě, obíhající Slunce daleko za dráhou Jupitera a doposud zkoumající jeho měsíce, byl pracovníky vesmírné stanice také přesměrován do místa odkud přicházel signál. Stanice je mu nejblíže a není ničím rušena. Má proto největší šanci zprávu zachytit čistě a bez jakýchkolich chyb.
Po celou dobu opakování zprávy z cizí planety se stanice GALILEO relativně nepohnula. Bylo to zapříčiněno její dlouhou oběžnou dráhou kolem Slunce. A tak přece jen byla první, které se podařilo pořídit úplný záznam celé zprávy. Několik hodin nato dostaly uložená data všechny výzkumné ústavy zabývající se lingvistikou, překlady a rozšifrováváním neznámých jazyků. Jejich laboratoře se rozjely na plné obrátky.
Po pěti měsících intenzivní práce bylo na televizních velkoplošných obrazovkách přerušeno pravidelné vysílání. Všechny televizní společnosti zapojené do této sítě odvysílaly mimořádnou zprávu vydanou Světovou radou:
„Výzkumný lingvistický ústav v Bagoru na Sahaře rozluštil zprávu mimozemšťanů!“
Dále byl uveřejněn text zprávy odeslané obyvateli planety GARIA, jež obíhá kolem hvězdy jménem REGULUS. Byl zaslán obyvatelům obydlené planety v soustavě hvězdy s devíti oběžnicemi. Přeloženo do našich pojmů: Sluneční soustava a naše Země. Text zprávy je rozsáhlý. Obsahuje informace o civilizaci obyvatel GARIE, o její kulturní a technické úrovni. Na planetě je používáno televizní a rozhlasové vysílání na přibližně stejné technické úrovni jako u nás na Zemi. I vysílací kmitočty jsou podobné. Je to dáno fyzikálními zákony. Ty jsou v celém vesmíru stejné, alespoň podle našich nejnovějších znalostí. Bohužel vzhledem ke specifickým podmínkách vysílání radiového signálu k naší Sluneční soustavě museli Gariané použít nízký kmitočet, aby se zpráva k nám vůbec dostala.
Světová rada se sešla ve svém sídle sídle v New Zorku. Po třídenním jednání byl sestaven text zprávy, kterou pozemšťané chtěli obyvatelům GARIE odeslat. Bylo rozhodnuto, že tato zpráva bude odeslána mimoprostorově skoro až k jejich planetární soustavě. Celá cesta signálu se zkrátí pouze na pět let. Když připočítáme čas na zpracování, mohli bychom dostat odpověď nejpozději za 7 let. Odvysílána bude z vesmírné stanice GALILEO a to maximálním výkonem, jakého bude schopna. Současně s textem zprávy byl odeslán i podrobný návod na přenos rozhlasového a televizního signálu mimoprostorem. Přesně takový systém je na Zemi využívám již skoro sto let. V roce 2379 byl vyřešen výtečným fyzikem Georgem Whitem. Tento způsob přenosu signálu využívají nyní všechny kosmické lodi cestující kosmickým prostorem a také všechny výzkumné stanice roztroušené po celé Sluneční soustavě. Dále byla odeslána data týkající se vysílacích kmitočtů televize a rozhlasu. Vědci přidali i informace o vysílací soustavě Světové televizní sítě a vysílacích kmitočtů meziplanetárních stanic. Výhodou mimoprostorového přenosu je, že hvězda kryjící planetu GARIA mu nebude překážet. Signál stačí zaměřit tak, aby se z mimoprostoru vynořil až těsně před planetou s níž komunikujete.
Čas na přípravu setkání obou civilizací je pevně dán. Je jím právě zmíněných sedm let, čas určený k tomu, aby dorazil radiový signál na GARII.Světová rada rozhodla o postavení obřího hvězdoletu s veškerým vybavením, aby bylo možno po obdržení odpovědi Garianů a po zpracování informací v ní obsažených, vypravit se na návštěvu planety našich nových přátel. Mimoprostorové televizní a radiové spojení se dá uskutečnit skoro okamžitě. Časové zdržení obnáší jen několik minut, takže bude možno komunikovat s Gariany skoro nepřetržitě. Teď pozemšťanům nezbývá nic jiného, než se obrnit trpělivostí a čekat...
Písmák