Stejnost

Plazíc se jako hadi,

točíme globusem,

dívíme se, že zůstáváme sami,

ale kde je za nosem?

dívíme se, že zůstáváme sami,

Že sami sebe samotné nesnesem.

Potkat svůj vlastní stín

není opilost.

Je to k zbláznění,

vidět protáhlý nos

slyšet svá slova,

která se rychle obnosí.

Vidět tak klonované já,

zůstal bych stát opařen myšlenkou:

jeden z nás je tady navíc.

Dvakrát zrozená myšlenka

by se stáhla do ulity,

zamykat úžas zrcadla,

které ožilo.

Odešel bych

žalovat globusu titěrnost slov,

ošklivost malosti,

vzdálenost která se stala blízkostí,

sebestřednost,

zborcenou v trosky.

Zbytečnost,

kterou přetékají příliš naplněné misky.