Šílená generace

Není pravda, že necítím,

možná máme všechno, nové možnosti,

kdo by ale bádal v okvětí pelyňku,

trpkost se nabízí sama,

žvýkána soudností,

proto máme své nektary, oddálí nás

a vznesou nad mraky,

které pak padají jako déšť.

Někdo je ve světě za obrazovkou monitoru,

těkavé pohyby, nejistota, smířlivost,

Za ním v řadě se jiný líbá s cigaretou,

neuskutečněná láhev,

dým a gejzír barev.

Asi jsem příliš načichl hospodským prachem,

ale nesoudím.

Náš dluh je navždy v našich činech, to prorok,

máme odvahu, vstoupit do tvarů a chutí,

ale potom spáleným jazykem,

necítíme teplo,

z tvarů stíny zplihlé na zdi,

doveďtě slepce k přechodům a na chodníky,

přikázal bůh,

A z bible se ozvalo nevěřím,

jsem jedno velké klišé,

poznané překvapení.

Co nás ukotví a zbaví vln citlivosti?

Oddalovaná oáza...

myslím zaměstnání,

jednotvárnost pásu, linky,

roboti na ovládání robotů, to jsme my

mrazení dechem budovy bez oken,

těším se na zodpovědnost živoření.

Oprašte zaprášené lidi mejkapem

a budou kýchat do skoncování,

znám tisíc kosmetických úprav,

první pryč se světem,

král je mrtev ať žije král

druhá buďme silným proudem,

čůrat po troškách nic nespraví,

objevme v sobě nové síly,

když staré podrazí,

čechové čechům známe se,

buďme postrachem sousedům,

vykupme se ze chtivých hrdinů.

A vznesme do prostoru svůj dech,

slov která se beze studu podepíší

bezpředsudkovým sražením páry na krev,

nebuďme shrbení,

ale nebuďme víc,

buďme velicí svojí maličkostí.

---