Leaving

Po čase opět stojím zády na prahu
tvých dvěrí a za sebou máš Prahu.
Nechci jít tam v dál, kde jsem stál,
Tak málo slov stačí říct, abych stál.

Nevím, co teď ještě říci mám,
nějakou dobu už tě přeci znám.
Za oknem padá déšť a tvých očí pár,
osudu upadám do jeho nejistých spár.

Nevím sám, zda-li to tak mělo být,
už musím jít, ale ty bych měl být.
Pohlasla slunce zár v očích tvých,
jasné chvilky a náš dětský smích.

Teď už je čas, teď už můžu jít,
sen se rozplynul, už můžu jít.
Stačí říct a vrátím se rád,
chodíval jsem sem častokrát.