Kapitola sedmá

            Matka jen nechápavě civěla na Noru, která jí právě oznámila, že chce odletět za svým švagrem do Ameriky.

            „Ty ses na mou duši pomátla,“ řekla nakonec nesouhlasně a splaskla rukama. „Jako by nestačilo, že to třeštidlo, Alice, už tam je!“

            „Cože?“ Nora zrudla vzteky. „Co tam dělá?“

            „Nejspíš to samé, co tam budeš dělat ty. Balí Alexe…“

„Hloupost, proto tam nejedu!“

Matka se pousmála. „Věříš tomu, dítě? Opravdu?“ Posadila se ztěžka do křesla a povzdechla si. „Nevěřím ničemu, co se JEHO týká! Je to jako choroba! Infekce, na kterou není lék. A rezistence se vytratila.“ Nora se usadila matce u nohou a vzala ji za ruku.

„Maminko,“ oslovila ji něžně. „Jen chci poznat, co z Dorien v New Yorku zbylo, nic víc. Dva týdny, maminko. Jen dva týdny. To je krátký čas.“ Dívka se pousmála, věděla, co na matku platí. Když o chvíli později souhlasila, jen se její očekávání potvrdilo.