nemá název

………….kolikrát už  jsem musela dát ti sbohem, trápila se znova,

proti předsevzetím, že nebudu vstupovat už s tebou do kola,

vždyť dokážeš být tak krutý.

Kdybych totiž nevěřila v opak a potom nenacházela v množinách,

my dva jsme ale v kruhu bludném a zatahujeme do něj další.

Májové deštíky ať mě raději pálí jako slzy, že s tebou v kapkách louku nepřeběhnu,

po čase deštník v smutku náhle složím, z jazzosféry Dancing in the rain …

…….zase o tom přemýšlím a víc jsem v kole, ten dialog mi nejde přetít,

co je dále, musím tečky hledat, psané bílým inkoustem