Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVečer v Paříži
Autor
slavek
Paříž.
Město kam jsem vůbec nechtěl jet. Město plné francouzů o kterých jsem neslýchal jen to nejlepší, město které mi vlastně nic neříkalo.
Tohle město si mě nakonec získalo svým neodolatelným kouzlem atmosféry, lidí a něčeho co ani neumím pojmenovat. Je to už rok a stále mi chybí.
Jak to vlastně celé bylo. Taková veselá historka (z dnešního pohledu). Po asi osmi letech jsem naplánoval dovolenou s přítelem. Volba padla na Paříž. (Kdo ví proč). Standardní pátek. Práce - trocha ježdění po Kladensku a Rakovnicku - cca 200km jako obyčejně - ve svém veteránu Renault 19. On byl zřejmě příčinou volby Francie. Koneckonců slouží neuvěřitelně dobře vzhledem k věku a najetých kilometrů, tak jsem si říkal, že má nárok podívat se domů.
Práce zkončila cca v sedm večer a pak Přílepy... V plánu bylo se prospat a vyrazit. Kdo by ale usunul před takovou cestou? Nakonec jsme spánek vztali a vyrazili už lehce po půlnoci na Plzeň. Parádní cesta po dálnici která byla kousek od domu. Pak Německo a vzhůru do Francie. V peněžence kreditka a asi 50 eur v hotovosti na občerstvení (jak se později ukázalo naprosto zbytečně, protože karty berou všude).
Vím, že je to z hlediska dopravního naprosto špatně, ale těch cca 1500km jsme ujeli na jeden zátah. Veselé historky začly hned po přejezdu hranicí Německa a Francie. Díky Bohu za neexistenci hranic.
Do Francie jsme dorazili někdy v sobotu dopoledne. Na hranicích zátah (to je paráda.. Právě jsem zjistil, že mi před měsícem vypršela technická na auto...); někoho hledali. Pochopitelně jako každý čech jsem před cestou do zahraničí umyl vozidlo. Francouzi tyhle věci neřeší. Ale uvažují zajímavě - auto je pro ně prostředek, ne cíl. Když je auto čisté - majiteli na něm zřejmě záleží, takže si dají pozor, aby ho neodřeli, nepoškodili a tak. Rovněž při řízení jsou velmi ohleduplní. Nečekal jsem to podle referencí přátel, ale bylo to tak.
... Ale abych příliš neodbočoval...
Po přejezdu hranic policista pouštěl vozidla dál a když viděl umytý, zachovalý Renault 19 s českou SPZ, zasalutoval a s úsměvem nás pustil dál. Příjemné přivítání...
První problém nastal na benzíně. Žádná obsluha, jen automat na kartu. Popis jen francouzsky - takže mě první natankování vlivem chybné obsluhy stálo 300Eur. Penízky se vrátily ale až po dovolené. Ale byla to první a poslední katastrofa která se konala.
Pak už pár měst, vesnic a nakonec Paříž.
Nebudu se zbytečně rozepisovat o detailech (pouze kdyby měl někdo zájem), ale jedno vím jistě...
Jestli opět pojedu na dovolenou, musí to být Paříž.