Havárie - kapitola 7 - sci-fi .......Studentka Slava

Kapitola 7. Studentka SLAVA Po západu Slunce jsme se všichni čtyři sešli v disku na poradu. Přizvali jsme i Slavu. Potřebovali jsme se poradit, co bude dál. Děvčetem jsme se začali zabývat nejdříve. „Slavo, musíme se poradit, co s tebou bude dál,“ první promluvil Alex. „Bože, vy už mě tu nechcete?“ zděsila se dívka. „Ale ne! Nemusíš se bát,“ uklidňoval ji Rein přítel. „To je trochu jinak. Abys mohla s námi spolupracovat, musíš mít velké znalosti. My se zase musíme od tebe naučit vše, co znáš o této zemi a o svých lidech. Proto jsem svolal tuto schůzku. Co na to povíte vy ostatní?“ Ozvala se Rea: „Myslím, že bychom měli použít stejnou metodu, jako jsme použili u Anety a Martina. Dokonce si myslím, že s ní to bude jednodušší, než s našimi manžely. Oni byli těžce zranění a Slava jen kypí zdravím. Musíme si jenom ověřit, jestli je její mozek dost vyvinutý. Naší nedočkavostí bychom jej mohli nenávratně poškodit. Stejně se mi zdá, že tohle ověřování bude jen pro jistotu. Vždyť ona je jediná ze zdejších obyvatel, která s námi dokáže telepaticky komunikovat. Předstihla svou dobu a to o pěkných pár století. Musíme jí předat všechny informace, které dostali Aneta a Martin. Na oplátku si od Slavy vezmeme všechny informace o jejím lidu, krajině a kultuře. Také se potřebujeme naučit jejich jazyk. Bude to pro nás praktičtější, když se každý z nás dokáže se zdejšími vesničany domluvit sám.“ Dívčině žářily oči vzrušením: „Všechno se naučím! Hlavně, když budu moci být stále s vámi!“ Alex se na ni usmál: „Není to tak těžké. Musíš jen dovolit, aby Rea mohla vstoupit do tvé hlavy. Může?“ V očích dívenky se objevil strach. „Neboj se,“ uklidňovala ji Rea. „To nebolí. Já tě jenom uspím a až se probudíš, bude vše hotovo a já budu zpátky ve svém těle. Vysvětlovat ti nic nemusím. Až se probudíš, budeš vše vědět. Tak se, prosím tě, ničeho neboj.“ Slava si úlevně oddechla: „Tak jo. Já to teda risknu.“ „V pořádku,“ pokračovala Rea. „Půjdeme spolu do lékařského pokoje, ať je to co nejrychleji za námi.“ Celá naše pětice se odebrala na druhou stranu vznášedla, kde se nacházel lékařský pokoj. Rea se Slavou si lehly na lůžka. My ostatní jsme vše bedlivě sledovali. Hlavně my dva s Anetou. Sice jsme takové školení již zažili, ale nikdy jsme neviděli, jak se provádí, protože jsme při tom spali. Zato Alex profesionálně sledoval, jestli je opravdu všechno tak jak má být. Obě ženy klidně leží na anatomických lehátkách přesně kopírujících tvar jejich těl. Po chvíli Slava pomalu zavřela oči a začala klidně oddechovat. Za chvíli se totéž stalo i s Reou. Chvilku bylo v pokoji absolutní ticho přerušované je tichým oddechováním obou žen. Najednou se od Reina těla oddělila přízračná opalizující postava a pomalu plula vzduchem k lůžku Slavy. Po několika vteřinách splynula s jejím tělem. Od té chvíle se alespoň navenek nic nedělo. Tento nehybný stav trval skoro tři hodiny. Konečně se ze Slavina těla začala vynořovat opět ta opalizující postava. Po necelé minutě bylo opět vše, jak má být. Reino tělo okamžitě otevřelo oči. Alexova přítelkyně se posadila na lůžku a usmála se. Slavu nechali ještě spát, aby se trochu zotavila. „Všechno je v pořádku,“ referovala nám Rea. „Slava má opravdu dobře vyvinutý mozek. Jako by vůbec nepatřila do této doby. Předala jsem jí všechny informace a potřebné znalosti. Sama jsem od ní převzala vše, co potřebujeme znát a vědět o této době včetně jejich jazyka. Je velice znát, že je mladá a zdravá. To byla rychlost učení! Stačily tři hodiny a hotovo. Až se probudí, předám všechny informace Alexovi. Pak přijdete na řadu vy,“ obrátila svá jasně modrá kukadla na mne a na Anetu. „Alexi prosím tě, probuď už Slavu. Ten spánek jí už stačil. Nepotřebuje moc času na regeneraci,“ dodala ještě. První věta, která se ozvala z úst Slavy byla: „Tak vy nejste bohové?“ Alex se na ni šibalsky zašklebil: „Jak už teď víš, nejsme. Ale svým lidem to neříkej. Nepochopili by to. Všechno, co nyní znáš si s tebou později prozkoušíme. Praxe nejde tak rychle provést jako teorie. Zatím na to není dostatek času.“ Otočil se na Reu: „Teď jdeme na věc my dva.“ Nyní už vše pokračovalo rychle. Během půl hodiny bylo vše hotovo. Opět jsme se usadili ve společenské místnosti. Debata je v plném proudu. Dívka Slava si s námi povídala již velice živě. Není divu, vždyť potřebné znalosti už má. Nakonec jsme se dohodli na hrubém plánu, jak budeme postupovat při výstavbě nové vesnice. Musí se obdělat veškerá dostupná půda v okolí vesnice. Směrem na sever se údolí, v němž leží tato vesnice svírá do velkého V. Údolí je celé pokryto pastvinami s dlouho nespásanou travou. Obklíčeno je vysokými zalesněnými kopci. Na těch lukách postavíme ohrady pro dobytek a zbytek využijeme jako pastviny. Na jih od vesnice je řeka a dobrá žírná zem, která je velice vhodná pro pěstování nejrůznějších plodin. Na nich mohou vesničané pěstovat vše potřebné k živobytí. Dáme jim k dispozici veškeré plodiny, kterým se v tomto podnebí bude dařit. Můžeme jim dát i brambory. Sice je až do dneška neznali, ale při obědě bylo vidět, že jim velice chutnají. Hlavně musíme obyvatelům vesnice pomoci se stavbou pořádných domů slušně zařízených. Jenom to nesmíme přehánět s modernizací. Přece jenom jsme v raném středověku. Tak musíme být opatrní. Nastalo velké dohadování. Nakonec jsme se rozhodli, že nebudeme stavět vesnici, ale rovnou malé město pro budoucí řemeslníky a vesničanům radši pomůžeme postavit farmy, ale tak aby budovy farem byly co nejblíže u městečka. Pozemky s poli vyměříme paprskovitě směrem k jihu a v místě kde se paprsky budou stýkat, postavíme obytné budovy farem do půlkruhu. průčelím na polokruhovou náves. Zde by mohly být také filiálky obchodů řemeslníků z města. Za domy budou hospodářské budovy farem a dále potom pole. Každý přidělený pozemek bude mít tvar trojúhelníku, stále se rozšiřujícího. Pokud by potom přišli další přistěhovalci, další pozemky by mohly být stejně sestaveny a vytvořit další středisko farem. Ve městě budou postaveny domy kolem obdélníkového náměstí. v přízemí každého domu budou obchody s výlohami a dílny řemeslníků. Domy budou postaveny jako řadové s podloubími otevřenými do náměstí. Znalosti získané od Slavy se nám velice hodily. Celou dobu, po kterou jsme byli ve vesnici, jsme viděli jen několik kusů skotu, malý počet prasat a pár kousků drůbeže. Po okolních pastvinách na severu se však prohánělo dosti divokých koní, skotu a prasat. I zdivočelá drůbež se dala nalézt. Jsou to zvířata, která utekla z ohrad při nájezdech divochů na vesnici a v divočině se rozmnožila. „Pochytat je, to bude práce pro androidy. Všechna zvířata jsou divoká. Budeme je muset znovu ochočit. Nebude to tak těžké. Můžeme přizpůsobit jejich nervové spoje našim účelům,“ rozpovídal se Alex. „Sakra! Od té doby, co mám svoje tělo, pořád bych jedl! Zase mě bere hlad! Ani se nedivím jsem hubenej jako lunt!“ zaláteřil. Podíval se na hodinky a dodal: „No ne, jak nám to uteklo! Už je půl desáté! Pojďte, jdeme si udělat večerní svačinu. Určitě máte také hlad.“ Zvedli jsme se ze židlí a přešli do vedlejší místnosti. Zde je jídelna. Posadili jsme se ke stolu. Rea se ujala výroby jídel pro nás všechny. Na stůl před nás předkládala různě připravené potraviny. Alexova přítelkyně se překonávala. Každému stvořila jídlo podle jeho přání. Po svačině jsme vyšli z disku a tam jsme se rozdělili. Usoudili jsme, že na marodce již nemusíme držet všechny pacienty. Všechny tři ženy se proto vypravily na ošetřovnu prohlédnout pacienty. Po prohlídce se rozhodne, které z nich bude možno propustit. My dva s Alexem jsme se vypravili za vesničany. Začínali se trousit zrovna z jídelny. Zavedli jsme stravování pětkrát denně, protože všichni obyvatelé vesnice byli strašně vyzáblí a my jsme potřebovali, aby přibrali a zesílili. Budou muset pracovat při stavbě domů a při budování farem a v tomhle stavu, jak vypadají dnes by toho mnoho nezvládli. Počkali jsme až všichni dojedí a vyjdou ven. Rozsadili jsme je do půlkruhu na trávník a začali jsme jim vysvětlovat, o čem jsme se usnesli na poradě. Protože jsme od Slavy převzali znalosti jejich jazyka i další informace, nedělalo nám to žádné zvláštní potíže. Zato vesničané byli překvapeni, že všichni najednou známe jejich jazyk. Když jsme skončili s vysvětlování našich plánů, které se mimochodem obyvatelům vsi velice zalíbily, začali jsme řešit nejdůležitější problémy vesnice. Zjistili jsme, že náčelník vesnice a vlastně celého kmene zahynul při předešlém přepadení osady nájezdníky. Tím se stalo, že kmen zůstal bez vedení. Proto také dopadlo špatně poslední napadení vesnice. Kdybychom včas nepřišli, vyvraždili by všechny obyvatele. Vesničané byli velice zaostalí a nám bylo na překážku, že neměli ani náčelníka. Dohodli jsme se proto telepaticky mezi sebou a rozhodli jsme se, že náčelnicí jmenujeme Slavu. I když je velice mladá, po získání znalostí od nás, se na tuto funkci nejvíce hodí. Její plus je také v tom, že pochází z jejich kmene. Protože se stýká s námi a několikrát již předvedla znalosti získané od nás, je uznávána všemi vesničany. Proto nebyly žádné potíže s projevy nesouhlasu ze strany vesničanů. Spíše si myslím, že vzhledem k tomu, že jsme tu jako bohové, si považují za čest, že jedna z nich je vyvolená. Začali se cítit chráněni mocnými bohy. Bylo to poznat na jejich bezstarostném chování a velké chuti se vše naučit a vše si zkusit. Podle informací od Slavy to tu dříve nebývalo. Všichni bojovali jen o přežití. Musíme se pokusit o změnu jejich kultury a stylu života. Pokusíme se tady na tomto kousku země vytvořit nový vzorek společnosti. Zatím jsme teprve na začátku pokusu. Uvidíme, jestli tito lidé dokáží žít alespoň podle přibližných pravidel, jaká jsou uplatňována v naší době. Proto jsme se rozhodli, že jim pomůžeme kulturně i technicky. Je nám jasné, že ze začátku budeme muset všechno uplatňovat nařízeními. Nejsou ještě tak samostatní, aby si dokázali řídit život a hospodářství sami. Snad se to v budoucnu změní. Bude nyní také potřeba obyvatele vsi živit, protože je vše zplundrované a vyrabované. Až se nám podaří vybudovat hospodářské zázemí pro celou komunitu a budou se moci živit sami, budeme pomalu ustupovat od jejich hospodářské podpory. Pak jim budeme dodávat jen zboží, které se zde na tomto místě nevyrábí nebo se nedá vyrábět. Musíme dosáhnout toho, aby byli pokud možno soběstační. Konec sedmičky.

---