(...)

v šedivém dni kdy mi je do pláče

načnem prvního ranního lahváče

nikomu se nechce

ale "hurá" do práce

ve sklenici leze plíseň po stěnách

a já lezu jako schizofrenní pavouk po zdech

v temném pokoji, kde i obyčejný povzdech

vrací se ozvěnou ještě čtrnáct dní

nic nemá návaznost

a nic nemá řád.. takový, jaký si představujem

všechno se děje náhodou, opačnou, než jsme chtěli

tou náhodou, která vlastně neexistuje

má duše je stejně hnusná jako mé zbité tělo

a nezachráním to ani slangovými výrazy

ani ironií, ani žádnou jinou formou

ale to mě stejně kurva netlačí