Plán v prstenu je treti povidka ze souboru kratkych povidek a basnicek, ktery se jmenuje Povidky z jedné na psy. Povidky (nebo basnicky) jsou inspirovany dulezitymi (ci temi druhymi) dily svetove (ci jine) literatury (nebo kinematografie).

Plán v prstenu

Sem soukromý vočko. Protože toho moc nenamluvim, řikaj mi Tolkýn. Jako "Mluvič". Sem soukromý vočko Tolkýn. Moje skutečný méno by nikoho nezajímalo, je nudný. Ani vám ho nebudu řikat. Piju Džejmsna a kouřim Galuásky. Nosim dlouhej kabát. A řešim případy. Co mi kdo dá. Dneska zrovna.
Byl to tvrdej voříšek. Dědictví. Pořádný dědictví. Spousta peněz. Starej pán už to neustál, zaklepal bačkorama. Ani nestih říct, kam ty prachy schoval. A tak si mně pozvali. Když moje stará fordka projížděla tou dlouhou álejí topolů, který lemovali cestu k rodinýmu sídlu jako smutný pozůstalí, kterým ale ve skrytu jejich černý duše de stejně hlavně vo ty prachy a vo to, kdo si vezme mladou vdovu, co vlastně taky vůbec není tak smutná, jak by asi měla, když její milovanej navždy vopustil tenhle studenej a pochmurnej svět plnej bezpráví a nenávisti a špinavejch prodavačů v trafice, co ti nepřipálej a musíš si u nich koupit zapalovač, ani mě nenapadlo, že mně čeká ten nejtěžší případ mýho života.
Hned jak jsem vystoupil, přiběh mi votevřít dveřník a pan syn čeká nahoře pane detektive, račte mě následovat. Stoupal jsem po tom širokym schodišti do druhýho patra a tam v pracovně vobložený černým dřevem seděl ve starýho křesle pan syn a čekal. "Jdete sice včas," přivítal mě, "ale svym způsobem už jaksi … s křížkem po funuse." Bylo vidět, že ani von se příliš nermoutí, taky pěkně rychle přešel k věci. "Otec ukryl někde na naší zahradě" ukázal skrz to široký vokno do džungle před domem, " peníze. Dědictví. Docela slušnou sumu, která by bezpochyby stačila zabezpečit mne a mých pět sester. Ovšem ten starý pán miloval skrývačky a již od mládí v nás podporoval soutěživost a dravost. Kdo dědictví vypátrá, tomu bude náležet celé. Tvrdil, že někde ve svém pokoji schoval plán, jak se k pokladu dostat. A že nám jej předá, až ucítí smrt na jazyku. Nepředal nám nic. A na vás chci, abyste se pokusil ten plán najít. O peníze se už postarám sám"
A tak jsem začal hledat. Uprostřed místnosti ležel na prkně starej pán a s pobaveným úsměškem sledoval, jak prohledávám všechny poličky, koukám do každý skříňky a lezu pod postele. Prošmejdil jsem všechny zásuvky v psacím stole, našel sbírku pornografickejch komiksů pod matracema, ale pořád nic. A nakonec jsem začal rozebírat nábytek. Starý skříně z černýho dřeva, sekretáře, dřevěný vobložení. I do podlahy jsem se pustil. Starej byl ale koumák a vypadalo to, že se bude smát naposledy. Koukal jsem na jeho vobličej, čistej, bílej. Sám jsem byl zpocenej a špinavej prachem a pilinama. A najednou mě něco napadlo. Musel přeci vědět, že ho nechaj ležet v jeho pokoji. Co když ten plán nosil u sebe. Zavolal jsem synka a zeptal se, jestli můžu. Moh jsem. Prohlíd jsem všechny kapsy. Nic. Co když ho má ve spodním prádle? Rozepnuli jsme mu košili a zkusili ji stáhnout, ale napřed jsme museli sundat ten velikej, těžkej prsten, co měl starej na pravý ruce. Jinak by to nešlo. Potom jsme rozepnuli kalhoty. A sundali prádlo. Nikde nic. Nechápu, jak tenhle pán přišel ke svým šesti dětem. Plán pořád nikde. Už zbejvala poslední možnost. Poprosil jsem mladýho o gumový rukavice a vazelínu. Měl je připravený než jsem řek švec.

Teď sedim v baru na vosumuavosumdesátý před sebou mám Džejmsna a za sebou … první nevyřešenej případ. Nejsem zvyklej prohrávat, nemám to rád, studí to jak mokrá ryba, když ti jí někdo hodí za triko v parnej den, kdy se i mouchám točí hlava z toho vedra a kdy i krásný ženský smrděj potem jako ta nejstarší mrtvola co se válí u řeky, která spolu se zelenym kalem nese i mě a celej můj špinavej a zbytečnej život někam pryč, snad až do moře a dál a dál.

26.4.2000

---