Anděl

Já mám rád naše líná rána,
jak za oknem sedí bíla vrána.
Růž tvých tváří v jarní lázni
a opouští tě snad jenom blázni.

Příšel jsem přeci jen z pekla,
myslel jsem, že ses mě lekla.
Ty a jak víla sis mě tehdy vzala
a láska mezi nami jak žár plála.

Vzdálenost byla jen dětská hračka,
kvůli tobě se strhla ba i rvačka.
Na nárožích dlouhých, velkých ulic,
křicet budu tobě kvůli z plných plic.

Nevyměnil bych tě už vůbec za nic,
ostatní si s tebou nezadají pranic.
Prošli jsme již velkoměst spousta,
nás už již jen vážou silbná pouta.

Žár tvých jasných očí na mě přímo svítí,
vlasy tvé na polštáři jak zlato svítí.
Nemusíš přeci mluvit, jeden pohled
nám jen stačí, roztál by každý led.