Jakou cestou se vydat?

"Zahraj mi něco, nebeský človíčku!" řekla bohyně D.
(Jsem otrokem bohyně D. Zaměstnán u ní v nebi, sloužím jí, dělám ji veselou, obveseluji ji.) Chopil jsem se kytary a spustil Bachovu Gigue, ve snu se mi ovšem zdálo o jiném nástroji, se strunami namotanými v kruhu jako pavučiny. A zpíval jsem: "sám a sám, v nebi sám, co se slastí si počnout mám, proč byl jsem do nebe vybrán, copak se nikdy nevrátím?" Bohyně D. je projevem Petry, ale projevem, který ji zastírá a neumožňuje do ní nahlédnout, dokud se mysl neobrátí od bohyně D. k Petře. Zasunul jsem si do konečníku kartáček, tedy jeho násadu, držadlo. Tisíce chlopní se radovaly a krev obtěžovala srdce, byl jsem tak líný dotéct ke skříni - převléknout se. Už je pozdě, už je pozdě. Vždyť spánek přináší takovou rozkoš všem částem těla! Není vůbec drzé, jestliže oné ženě dám pár polibků.