**Poem vánoční 2006 aktuálně 05/2010**

„Vánoce jsou svátky klidu.

Nezkoušejte naši třídu.“

- To ve škole jsme slýchávali,

Často i na školní tabuli psávali.

A opravdu je třeba seriozně a vážně,

České vánoce (ale i jiné) si chránit a nežít jen tak vlažně.

Ani sladkosti a řízky, co nacpeme si do bříšek,

Ty nám nenadělil ani Děda Mráz, ani Santa Klaus, ba ani Ježíšek.

Tak, jak jsme svůj život doposud žili,

A jaké životní hodnoty známe,

Tak takový osud jsme si zasloužili,

A takové i vánoce máme.

K vánocům nepatří honička, stres, či boj o „koryta“,

Kdo tento klid narušit se snaží,

Tomu ukážeme, že známe svoji cestu,

I tu, pro rezatou flintu do žita.

Na vánoce (ale i jindy) má být klid a veselo,

néé aby se na lidi „něco“ zkoušelo.

Kdo přesto na lidi ve vánoční době (i jindy) něco podlého chystá,

Tak na toho bacha, může to být pěkná krysa nebo jiný masochista.

Nakonec, uškodí si snad hlavně přece jen sám sobě,

Přesto, ať už jsou raději všichni komouši a ostatní jejich „přátelé“ v hrobě.

Při tradicích zůstaňme raději v objetí našich hranic,

Ať už jsi žena, muž, dítě, panna nebo panic,

Není ostudou a hanbou mít svoje národní, rodinné obyčeje a zvyky,

Pak alespoň nebudeme muset se shrbeným hřbetem „leštit“ kliky…

Je užitečné mít svoje patrony, hrdiny a vzory,

S jejich pomocí lze přenést těžká břemena i „hory“.

Mám štěstí.  Mým hrdinou je drakobijce svatý Jiří,

Před nímž se klepou, jak známo, všichni hadi, slizouni i štíři.

Je i mocná síla, tryskající z odkazu a duší  našich předků,

Ta nás jistojistě vede životem i po světě celém,

Snadno tak rodinu, pravdu, Svobodu, lásku, tradice i hranice si uchráníme!

A bude-li to nezbytné - třeba i vlastním tělem! **)

J.Š. 10.12.06, aktualizováno 10.5.2010