Žid či Goj

Toho dne, bylo to v srpnu 1930, přišla ke mně Ewa, byla oděna velmi stroze, neusmála se, klopila oči, tvář měla zakrytou.

„Ve jménu Nejvyššího, o pomoc prosím, v Jeho jménu, Adonai“

 

Neviděl jsem ji, dobrých pár let. Neviděl jsem ji od posledního Ne, patnáct let.

Její šaty padly ke kotníkům, hlava se nezvedla.

„Přijmi tuto oběť, v Jeho jménu.“

Hltal jsem očima její tělo, při pokusu zvednout ji závoj...

„Neptej se, a konej.“

Prsty mi zavřela ústa.

 

Ojebal jsem, ve svém životě, kdejakou děvu i děvku, ale najednou jsem byl malinký, malinkatý, ten nejmenší na světě. Bojte se dne, ve kterém se vám splní všechny sny, nebylo nic erotického v tom okamžiku, přestože jsem ji viděl, jako kdysi, neposkvrněnou, čtrnáctiletou. V našich očích, holky nestárnou.

 

Stála tam ponížená, zneuctěná, prosící- odevzdaná.

 

Viděl jsem, jak jí chlad pupínkuje kůži, viděl jsem jak se chvěje, v hnusné nudě hotelového pokoje, jsem se i já cítil ponížený, zneuctěný...

 

Přijal bych raději, kdejakou pármarkovoukurvu, než ji, nesralo by mě že ji nemám čím překvapit, prostě bych se udělal, ve slepé víře, že snad i ona z toho možná něco měla, zaplatil, lehl na bok a usnul, ale to tentokráte nešlo.

 

Byla to Ewa, můj idol. Anděl, Zosobnění nebe. Každý chlap miluje krásno, ale przní nevinnost, šuká obyčejnost, zneužívá bezmocnost, oplodňuje možné, ale v momentu jako byl tento- selže.

 

Jako by nešlo zbožňovat a milovat se najednou.

 

Utekl jsem se v azyl postele, rukou se pokoušel zachránit nesmyslnost situace, a Ona tam stála, chvějící se, ponížená - přesto hrdá.

 

Pane, ty jsi dal ženám moc, budit se každé zneuctěné ráno jako panna- tak proč jsi nám daroval víru tomu.. kurva věřit?

 

Třepal jsem se zimnicí pod vyhřátou peřinou, a sledoval jak její odhodlání umdlévá, stála nahá před postelí a na hlavě měla trapnou hučku zakrývající ji ksicht, klepala kosu a chtěla to- tak kurva vstávej!!!

 

Vklouzla pod peřinu, její ruka našla cíl- nebránil se, právě naopak. Potkal jsem její horké rty, utápěl se ve vlhku jejího klínu. Hltal tu sladkou šťávu. Potil se v tisíci přírazech. Vzdychal do rytmu i mimo něj. Upadal na vrchol, umíral únavou. Cítil její pot ,i nehty zaryté do hýždí, a cítil vyvrcholení...

… uuuž.

 

Udělal jsem se.

 

Cítil jsem i vlnky v jejím podbřišku, krátké stahy pochvy, a sílu kterou mě shodila ze sebe.

 

Vstala beze slova.

 

Oblékla se.

 

Vyrazila ke dveřím....

 

„Ewo!!!“

 

Neotočila se.

 

Pane, ty jsi dal ženám moc, odejít jako panna- tak proč jsi nám daroval víru tomu... nevěřit?

 

Vyrazil jsem za ní...

 

Ve dveřích mě zastavil její manžel, starý žid Kaperstein, nečekal bych takovou sílu od šedesátiletého chlapa.

 

Stál jsem, zastaven jeho paží, s bimbajícím ocasem.

 

„Děkujeme Vám pane.“ řekl suše

---