Ona

Zaběhli do metra. Vydala se za nimi. Brala schody po dvou.

"Tady je ale lidí. Kde jsou sakra? Eskalátory."

Prodírala se mezi lidmi, jak to jen šlo. Ale byli už dole.

"Co si myslí, že dělá? Kam chce utýct?"

***

Ve stanici nebyly vlaky. Vrhl se ke dveřím pro obsluhu.

***

"Nechoď tam, vždyť tě zabije."

Konečně se dostala dolů. Běžela přímo ke dveřím. Za dveřmi dlouhá chodba a na konci schodiště.

"Kudy běželi?" V tom uslyšela výstřel.

"Né! To ne." Z očí jí vytryskly slzy.

Nahoru po schodech. Nikde nikdo. Kromě hučení v hlavě neslyšela nic. Přes slzy neviděla na schody. Upadla. Zase vstala. Najednou vyběhla na terasu. Ležel tam. Kolem něj se leskla krev v odpoledním slunci. Rychle se rozhlédla kolem sebe, ale nikdo jiný tam nebyl.

"Ten zmetek mě střelil."

"Proč jsi běžel do metra? Sakra! Seženu pomoc. Vydrž."

"Nikam nechoď. Zůstaň tady se mnou. Dneska je krásnej den, co?"

"Jo, dneska je krásně...radši pro někoho dojdu."

Vzal ji za ruku.

"To bude dobrý. Nechci tady chcípnout sám, zatímco budeš pryč."

"Co teď budu bez tebe dělat?"

"To, co vždycky. Dobro. Už mě to ani nebolí."

Po tvářích jí tekly slzy.

"Nebreč, bude mi tam líp."

"To jsou jenom kecy."

"Já vim, tak mě aspoň obejmi."

Políbila ho na čelo a objala. Cítila, jak se mu zastavilo srdce a naposledy vydechl.

***

Vstala. Košili od krve.

Chvíli tam ještě mlčky stála a dívala se do slunce.

V dálce zaslechla sirény policejních aut.