Domine

Ohlédnu se po svém stínu,

zahodím tvou kopretinu

 a po paprsku a chladném jase,

vyšplhám se až k terase,

kde leží moje výčitky.

Plamínek svíčky směšně odhalil,

že pouze můj stín se za mne postavil,

a teď  tu stojím v rouchu ze svých snů,

čekám snad, že mne pohladíš,

snad na konec našich dnů.

Až noční vítr zavane,

vzpomínky v báseň vepsané,

a v chladu našich dotyků,

skryje se píseň ze vzlyků,

pak na tebe možná zapomenu.