Ujkiho vzorec

Píšu po dlouhé době, je to trochu rychlovka, spíš nápad. Četl jsem nedávno výborné povídky Stanislava Lema o roztržitých vědcích a pokusil se o něco podobného. Snad není moc tuhá. Tabulky cestování v čase mám zpracované pro počítačovou hru na svém PC x)

Kor seděl na předzahrádce kavárny a s bohorovným klidem četl široce rozložené noviny přes brýle posunuté na špičku nosu. Jeho klidem nehnuly ani drobné kapky deště dopadající na noviny, ani vítr, který povlával s volnými konci novinových listů.

 

Koutkem oka pozoroval pěší zónu vykukující nad listem novin. V klidném rozpoložení dokázal pohodlně číst, a zároveň mít i přehled o kolemjdoucích, které občas častoval tázavým pohledem skz brýle. Náhle korovu pozornost zaujal vysoký hubený muž v dlouhém hacafraku, roztržitě si razící cestu pošmourným odpolednem. Přestože byla pěší zóna skoro prázdná, muž se sklopenou hlavou málem narazil do několika osamělých chodců, což se neobešlo bez spěšných omluv a drobných zmatků.

 

Dlouhými roky vycvičeným odhadem měřil Kor vzdálenost která ho dělila od srážky s podivínem. Jeho mysl chladně vykalkulovala všechny následky po tom, co s nadhledem odmítla hlasité upozornění nesoustředěného chodce. A tak, když ke srážce skutečně došlo, byl hrnek s kávou položen bezpečně z trajektorie srážky na novinách složených v bezpečnostní poloze, lehce posunutý stůl zachytil všechnu energii nárazu a nabídnutá paže ubrzdila rotační pohyb, který začala opisovat hlava podivína se středem na hraně stolu a průsečíkem s dubovou podlahou předzahrádky.

 

Následné odpovědi na omluvy byly všechny předem pečlivě vykalkulané, a splnily přesně svůj účel, takže během krátké chvíle seděl podivín na druhé straně stolu a s nervózním pohledem čekal na kávu, kterou mu Kor objednal.

 

Po několikáté omluvě pocítil spolustolovník potřebu aspoň trochu osvětlit příčinu své roztržitosti, a veden trpělivým nasloucháním Kora se zdráhavě rozhovořil. Jeho nervózní pohyby v porovnání ke klidnému Korovi sváděly k přirovnání mouchy chycené do pavoučí sítě.

 

„Víte, jsem trochu nervózní, řeším velmi zapeklitou záležitost. Ještě jednou se omlouvám, ..“ prohlásil dlouhán.

 

„Ale to je v pořádku, vůbec nic se nestalo“ odvětil Kor, a než stačil dlouhán přispěchat s další omluvou zapáčil Kor v nesoustředěné obraně: „A co vlastně řešíte?“

 

Zaskočený dlouhán bez rozmýšlení podal koneček provazu, a už pro něj přestávalo být cesty zpět: „Víte, nevím jak se rozhodnout. Podařilo se mi vymyslet věc, která může otočit svět vzhůru nohama, ale nemůžu jí nijak prezentovat. Můžu Vám důvěřovat že se s tím nikde nesvěříte?“ hodil dlouhán vějičku na kterou nemělo z principu smysl odpovídat.

 

Ale stavidla už byla uvolněná bez ohledu na následky. Přitakání vzápětí přineslo téměř  jedním dechem podané vysvětlení: „Vynalezl jsem totiž funkci, která vysvětluje všechny základní fyzikální modely vesmíru s ohledem na cestování v čase.“

 

„Cestování v čase? To přeci není z principu možné?“ přidal si Kor tiše polykaje odpověď o tom že cestování v čase podle jeho názoru jednoznačně spadá do scifi literatury.

 

„Není zas tak důležité jestli je možné nebo ne. Moje grafy ukazují všechny permutace kolizí na jednoduché situaci. Mám to vše zpracované pomocí jednoduché rovinné geometrie a kombinačních tabulek.“ Dlouhán sáhl do otlučené kožené aktovky a vytáhl ošmatané tabulky a podivný obrázek trojúhelníku s tištěnými i dodatečně připsanými popisy.

 

Vzápětí co se oba sklonili nad obrázkem zvedl dlouhán hlavu a vrátil se ke svému vnitřnímu problému: „Víte, s pravděpodobností 1 ku 17 odpovídá náš vesmír situaci, kdy platí sloupečky 1,4 a 9 v mé tabulce – a ukázal na excelovskou tabulku se špatně udělanými rámečky.

 

„Pokud tomu tak je, jsem zamotaný v kruhu. Když Lorenz domyslel dilataci času, nemusel se bát teorii zveřejnit. Když Einstein nahlédl dosahy svých teorií včetně možnosti vytvoření nejničivější zbraně historie, stál před křižovatkou se kterou se musel popasovat morálně. Když profesionální betonář Hans-Joachim Zillmer vyšel na světlo boží se svojí teorií, která potvrzovala dobu vzniku světa v souladu s biblí pomocí doby schnutí maltových směsí, mohl počítat pouze s argumenty oponentů“ sypal z rukávu dlouhán, proslov jistě dávno připravený a stokrát v duchu opakovaný.

 

„To co ale momentálně řeším já myslím zatím nikoho nepotkalo. Jde totiž z principu o naprosto unikátní záležitost: potřeboval bych pro svoje vynesení na Parnas vědeckého světa svoje poznatky zveřejnit“, odmlčel se, „jenže to nejde.“

 

„Ale proč?“ povedlo se spěšně vklínit Korovi do dlouhánovo řeči.

 

„Pokud platí sloupečky 1, 4 a 9, zveřejnění může vést a zřejmě i povede k odkrytí mechanismu cestování v čase.“

 

„Ale to je přeci ohromné“ dodal spěšně Kor.

 

„Pro lidstvo možná“ řekl dlouhán, „jenže prvního trochu vychytralejšího cestovatele, který se dříve nebo později objeví TO napadne.“

 

„Ale“, pokusil se Kor neúspěšně vykreslit nejhororovější nápad jakým zneužít cestování v čase, načež ho dlouhán přerušil a zcela neočekávaně výkresy shrnul ze stolu a spěšně nacpal do aktovky.

 

„Nezlobte se, musím už jít“. Oběma muži lomcovala náhle zastavená přílivová vlna neprozřetelně otevřené přehrady: „Počkejte prosím“ pokusil se zoufale Kor dlouhána zadržet.

 

„Nemůžu, opravdu nemůžu“ drmolil dlouhán, obraceje se k tázavému pohledu posluchače „prostě tu teorii nemůžu zveřejnit. První koho by to napadlo by se vydal před datum zveřejnění a ukradl by si objev cestování v čase pro sebe.“

 

Kor zůstal sedět a s otevřenou pusou se díval za rychle mizejícími podrážkami podivínského vynálezce. Na mokrý stůl se pomalu snášela olámaná vizitka se jménem Bc.Ujki.

 

Doslov:

Vesmír 1, 4, 9 neposkytuje žádný důkaz o cestovatelích v čase. Je totiž plný členů nikým nevyhlášeného tajného bratrstva stejně uvažujících objevitelů, kteří svůj objev cestování v čase nezveřejňují, aby tak zároveň nepřišli o své "prvenství".

---