Nedokážu ti říct sbohem... / Pane Bože/

Pane Bože

Ležím v posteli a znova a znova si přehrávám to ráno. Přemýšlím,... proč mě něco nevarovalo, že se k něčemu schyluje. To je jednoduché, strašně hrozně moc jsem se na něj těšila a tak jsem všechny varovné signály přehlédla. Jak při konverzaci, když mi říkal, ať si najdu někoho, kdo na mě bude mít čas, ale i při milování.... Sakra, nedával do toho tolik, co jindy a po se vrátil ke svému notebooku. To ještě nikdy neudělal. Pak přišlo to ráno. Snažil se mi vnutit myšlenku, že ho vlastně nemiluji, že je mi s ním jenom dobře. Ale to přece není málo? To není láska? Jak potom vypadá láska? Pořád dokola si ta jeho slova opakuji.

PANE BOŽE, vždyť on ani jednou neřekl, že mě nemiluje, že se mnou končí, že se se mnou rozchází.!!!!!!!!!!

HURÁ, vrhám se po telefonu, je 23.30 a píšu sms čarodějce Jolaně.

Pane Bože, já jsem úplně blbá! Vždyť on ani jednou neřekl, že se mnou končí, že se se mnou rozchází, že mě nemiluje, jenom, že mi nemůže nabídnout víc, než jen jeden hezký večer týdně. Díky Bože! Odpověď od Jolany si budu muset zapamatovat. No to je ale sebekritika! Máš úžasný talent, jak podusit sama sebe ve vlastní šťávě! Gratuluji k prozření!

Hovor s Hankou jsem si nechala až na ráno, protože ta už určitě dávno spí.