Písmák
Bylo nebylo, za devatero horami, za devatero řekami, žila byla jedna vdova. Měla syna, který se jmenoval Honza. Byl strašně chytrý. Znal hlavní města všech států, co na světě existují, uměl počítat-z hlavy vám vypočátal i ten nejtěšší příklad. Měl však jednu vadu: byl strašně líný. Celé dny ležel na peci a buď si četl, nebo se díval na televizi.
Když oslavil své osmnácté narozeniny, řekla si jeho matka, že by si měl najít nevěstu. U nich ve vesnici už nebyla žádná holka, která by si ho vzala, protože všechny věděly, jaký je to lenoch.
A tak si žena řekla, že pošle Honzíka do světa. Napekla Honzovi buchty, sbalila je do ranečku a vyprovodila Honzu před vrátka.
,,Ale mámo, mi se nikam nechce." protestoval Honza.
,,Jenom hezky běž, synáčku." usvědčila ho matka. Honzovi nezbývalo, než se vydat na cestu.
O desítky kilometrů daleko se rozprostírala vesnice, ve které bydlel jiný Honza. Tenhle byl na rozdíl od toho prvního Honzy pracovitý. Ráno vstal, obstaral zvířata, zametl dvůr a připravil snídani. Potom své mamince pomohl uvařit oběd- krájel zeleninu do polívky, klepal řízky a strouhal sýr. Odpoledne se zavřel do své dílny kde vyřezával lodě, domečky, panáčky a zvířata. Byl to prostě pilný hoch, ale páni rodiče s ním nebyli spokojení. Tento Honza byl totiž úplný opak toho prvního, a tudíž byl i hloupý. První třídu opakoval sedmkrát. Když ji měl opakovat po osmé, řekl si pan ředitel, že už to dál nejde, že čtrnáctiletý kluk přece nemůže být v první třídě- a milého Honzu vyhodil ze školy. Honza tedy pozná jen písmenko A, E, I, O, U, více si nestihl zapamatovat. Spočítá příklad 3+4, ale 4+3 už ne, protože nemohl pochopit, že to je to samé.
Jednou si rodiče řekli, že by se měl Honza něčemu přiučit a poslali ho do světa.
Mezitím se Líny Honza dal do cesty. Došel však sotva ke třetí chalupě od té jejich a musel si celý unavený a spocený sednout.
,,Uf. To byla práce. Doufám, že si tady najdu nevěstu, dál už se mi doopravdy nechce." řekl si sám pro sebe. Potom mu něco zavonělo.
,,Co to cítím? Á! Máminy buchty!" vykřikl radostí a pustil se do jídla. Cpal se a cpal, když tu si vedle něj sedl nějak dědeček. Totiž, nebyl to jen tak ledajaký dědeček, byl to pohádkový dědeček.
,,Honzíku, dej mi buchtu."požádal ho. Líný honza se na něj podíval. Moc se mu nechtělo rozdávat tak dobré buchty, ale protože přečetl hodně knížek, věděl, že takoví dědečci vždycky mají nějakou odměnu.
,,Na, vem si, kolik chceš." nabídl mu.
,,I, mi bude stačit jen jedna."usmál se dědeček. Vzal si, snědl ji a něco vytáhl z kapsy.
,,Honzíku, za to, že máš dobré srdce a dal jsi mi buchtu, ti dám mapu, podle které se můžeš dostat k princezně."vysvětlil Honzovi-a zmizel. Nějak ale nestihl mapu línému Honzovi předat.
,,Teda, takový podfuk!" naštval se líný Honza.
Hloupý Honza si to vesele kráčel z domova. Nějaká menší či větší procházka mu problémy nedělala, dokonce si je hrozně užíval. A takové toulání po světě? To je akorát pro něj. Pokud by, náhodou, neměl co jíst, může na chvíli někde pracovat jako čeledín, však zručný byl dost.
Šel a šel, až došel do rodné vsi líného Honzy.
,,Ahoj."pozdravil hloupý Honza líného Honzu, když přišel k místu, kde lenoch seděl.
,,Ahoj."odpověděl líný Honza.
,,Jsi zdejší, nebo jsi z daleka?"zeptal se hloupý Honza.
,,Z daleka. Až z támhleté chalupy."řekl znechuceně líný Honza a ukázal rukou směrem, kde by se jejich chalupa mohla nacházet. Hloupý Honza se zasmál. Tohle by opravdu nečekal.
,,Tak to je velká dálka. Ale já jsem z ještě větší dálky. Kdybys šel do naší vesnice, musel bys projit lesem, polem, přes potok, přes další les, přebrodit se řekou a jít dalším lesem...ů rozpovídal se.
,,Ty máš koně? A kde ho máš?"divil se líný Honza.
,,Jakého koně, proč bych měl mít koně?" zeptal se hloupý Honza.
,,Tak jak jinak by ses tak daleko dostal..."vysvětloval Honza.
,,Šel jsem pěšky."řekl, trošku pyšně hloupý Honza.
,,Tak to já bych neušel."přiznal se líný Honza.
,,Tak to s tebou zažiju asi hodně věcí."řekl hloupý Honza.
...