Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZÁHADA
Autor
Jantarový začátek
„Koukáš na to?“ zaskřípe mi zubama do ucha. Podívám se na něj. Jeho pohled visí na scéně, která se odehrává na parketě. Slečna v černých minišatech, vysokých botách a tlustými linky po obvodu jejích očí doplňují její svůdný zjev tohoto stvořeníčka. Tohle zajímavé děvče se plazí po chlapci vypadajícím jako z jiné planety. Chlapec se snaží jí obejmout a přivinout k sobě, ona však se mrštně z jeho sevření snadno dostává. Svými kličkami ho nenápadně odvádí z parketu. Vypadá to jako by po něm toužila, ale na poslední chvíli si to rozmyslela. Teď ho vyvedla ven z budovy a rytmus z jejich těl už vymizel. Pronásleduje ji až do parku. Pak se ztratil z dohledu. Svědek už slyšel jen výkřik ženy či děvčete.
V parku se ráno ale našlo tělo chlapce, který byl uplynulou noc sváděn onou záhadnou ženou. Říkáme ji černá děva. Objevuje se jen na múzických akcích a nikdo ji mimo ně nikdy neviděl.Na diskotékách která navštíví e odehrávají podobné příběhy jako zde.
Zase sedím ve školní lavici a poslouchám učitelku říkající známky z písemek.
„Lithiová zase za 5. PO škole se za mnou zastavte.“ Tato věta patří mně. Nejsem zrovna vzorný student. „ Ano.“ Řeknu otráveně a ona se na mě jen krátce zamračí. A pokračuje ve výkladu. Po únavné hodině už konečně zazvoní a já můžu utíkat domů. Cestou se zastavím do našeho poupěte. Je to takové naše doupě kde děláme akce. Nikdo tam ještěnení, tak si sednu a zapálím si cigaretu. Kamarád mi koupil k osmnáctinám vanilkové višňové a jablečné. Tak si vychutnávám chvíle samoty, pohody a ticha. Je neuvěřitelné kolik je ve škole a na ulicích rachotu. Dnes je konečně i pátek takže pojedeme na chatu, kde si užívám lesa. S Uljou tam chodím na dlouhé procházky k dalekému rybníku, kde si sednu a kreslím krajinu. Už e blížím k domovu. Je to přízemní baráček se zelenou fasádou a oranžovými okny. U plotu do zahrady na mě už čeká Ulja a celý se třese, jak se mě nemůže dočkat. Nevím, jak bych bez něho život v tomto baráku přežila. Je pro mě těžký tu zůstávat ale kvůli tomu psovi tohle přečkám. Jen otevřu branku už okolo mě skáče Ulja do výšky padesáti cm a vítá mě způsobem který umí jen on.