Nesnesitelná lehkost k zblití

Vagní, nesnesitelný titulek, Kundera dýchající za dveřmi podvědomí. Křik dítěte, které se nenarodilo a možná už marodilo? Nezájem a kresby na zdech nevědomí. Archetypy, jenž dýchají a pijí rev z cizích, ne z vlastních očí. Vybledlé tváře, opona, diváci k zblití. Láhev čehosi a tisíc otazníků. Klepaní na bránu, kde žádná není. Letmý křik ptáku na obzoru. Maluji slovy temnou noc, nevidím a mým prstům není dáno. Poutník a úsměv, Tam někde na zapraží, kde chtěl bych také dálky snídat. Ne, však pouta a koblich s hořkou kávou. Ráno tam, kde se neusíná. Smrad, hluk a deviace mozků ... Nesnesitelná lehkost a tíže pout. Cesta, kde žaludek se své snídaně zříká. Nové ráno, tisíce emailů bič. Obžaloba sama sebe a odsousezení ostatních. Snídaně v rozteklé marmeládě ... 

TIchý pláč na zápraží mysli a dětinský smích. Poutník, který ráno temné noci snídá. Poutník, který má od svítání klíč. Křik ptáků a zalezlý jezevec, podvědomí křičí: " Grofe, kde jsou ony nevědomí!". Piju to co ostatní z ran reality a tiše o soumraku sním ...