Ráno

S veselou tváří se odvracíš od světla

oči lidí míjíš netečně

jak had, co usnul na dně jezera

v sobě cítíš tlak, zbytečně?

Cestičky k bizarním touhám

čekají na vjemy a volají

v ranním chladu tiše odejdou, doufám

i když doteky a hlasy trvají

Svíjíš se v krásné ranní hodině

dokážeš ležet týdny beze slova

vstaneš jen s povinnosti k rodině

a na nevinné padá tvoje zloba

Už nebolí tě nic jen si vyhasnul

střed světa spadl do tvého klína

přes cynický úsměv nejsi sám

v srdci spí malá něžná krásná … ona