Rytíř

Rytíř v rezatém plechu

na starém herce bez zubů

vyrazil do světa, daleko od rodných luhů

V hlavě nemá nic kromě touhy

těší se, že si protáhne staré klouby

a navštíví míst, která zdáli vypadají jako šmouhy

Ze zbroje zbyl mu jen štít

kterým se nedokáže krýt

a proto bude nejspíš hodně bit

Kůň se po cestě pomalu nese

slunce pálí do kůže

už aby byli v stinném lese

Ženy u cesty na ně mávají

dobré úmysly dobře skrývají

ale pod volnou sukní nic nemají

Rytíř s koněm je míjí

vede je touha do dálky

žádné zastávky už neplánují

V srdci jen jednu z rusých růží

pro ni se po prašných cestách plouží

odpočinek s koněm nemají

proč dál kráčí se ani větru neptají

Jediná touha zažít nepopsané

žene rytíře z domu do polí

nad jeho hlavou havrani zaševelí

za chvíli budeš náš, ty hloupý člověče v rezaté oceli.