báseň

Kroky koní
trávou
a my jsme odložili slunečník
Sedíme na svahu a já ti píšu vzkaz do deníku:

„Hvězdy se třpytí a ty čekáš u otevřeného okna
Ale ne na mě
Čekáš u okna až se ti bude chtít spát
Je teplá letní noc a vylézáš ven sednout si na střechu
A poslouchat šumění listů trávy a křídel sovy
Přesto se objevím
Sedím pod tebou až dole u okapové roury plné uschlých větviček a špíny
Chytám se hromosvodu když stoupám za tebou
‚nemůžu tady zůstat‘ říkáš
Díváš se k oknu svého pokoje jako bys chtěla už do postele
‚nemůžu zůstat‘ opakuješ
‚ přijeli jsme teprve předevčírem a pobyt
máme zaplacený dopředu…‘připomínám
už se ti nechce odpovídat
a tak místo toho zavřeš oči a snažíš se vnímat příjemný vánek
který se ti opírá o tvář
potom slézáš střechu a po naskládaném dříví se dostaneš na zem
míříš do lesa“

odložím okousanou tužku
ostatní se zvedají
cesta ze stromů luk potoků a vyšlapaných cest
hledání stínu
náš smích plovoucí ve vodě

ležíme ve vlaku