Báseň je mezičas

Jak mohu básní naplnit svůj blok?

Jak do ní přetvořit své fantazie?

Jak touhu zavřít do rýmů a slok?

Kdo poradí mi, co je poezie?

Snad neuměl bych napsat ani řádku.

Snad nevím,co je jamb, a nemám žádný směr.

Snad kdysi ve škole, povinnou tu látku,

Z okna zahleděný jsem si odseděl.

Proč právě teď se jako básník cítím?

Proč zrovna dnes mám touhu ódy psát?

Proč srdce tepe a obrůstá kvítím?

V peřinách ležím, nechce se mi spát.

Miluji! Po múzy polibcích teď toužím.

Miluji! Má duše burácí a pění.

Miluji! Pro Tebe jedinou se soužím.

Lehkost pírka v tíhu železa se mění.

Báseň z mé duše utíká a syčí.

Báseň je žhavá, prská do nebe.

Báseň je mezičas, který nervy ničí.

Chci zmačkat tu báseň a být zas u Tebe!