Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKřik (KOULE/Lastura)
Autor
standa.rd
Uprostřed bíle kachlíčkovaného porodního sálu
ozval se dunivý a burácivý hlas.
Tak jsem tu!
Spolu s každým letokruhem
můj hlas sílil víc a víc.
Nastal čas velkého křiku.
Křičel jsem hlasitě na celý svět
Řval jsem a hulákal;
dnem, převážně však nocí:
Zachraňte velryby! …pralesy! …včely!
Jen svobodní chceme být!
Pryč s nimi!
Ryčel jsem ohromně,
při zakládání nových revolucí.
Hlasivky zmoženy, zduřené mandle, zánět hrtanu.
Nastal čas přirozeného hlasu.
Pozvolna utichal.
Myšlenky, už ne křik, ovládaly trůn.
Nemusím křičet, mohu jen mluvit,
a hovořit hlasem vzrušeným
při výkladu úchvatné teorie strun.
Oni však neslyší, nebo snad nechtějí jen slyšet.
Baví je hulákat, křičet a ryčet.
Tak nastal čas zarytého mlčení.
I ne.
Tak znova.
Já křičím a hulákám:
Diletanti!
Copak to nevidíte?!
Dělejte něco!
Vás nic podstatného nezajímá?
Kde bere se jaro a proč je tak zima?
Smějí se však a křičí si tu svou:
Jen svobodní chceme být!
Pryč s nimi!
Zachraňte velryby! …pralesy! …vosy!
I já tak kdysi křičíval,
Plný pravdy, nadějí a vzdoru.
A teď, kdy unaveným převozníkem jsem
na potápějícím se a chatrném voru,
však šumím jen jak prázdná lastura.