Já

Tak dobře, no. Ještě jednou...ale na vědomí ber, že naposled. Ale ano, samozřejmě, už utíkám. Jen snad,neměla bych si namalovat obličej a učesat vlasy? Co? ...že jsem pořád stejná a make up a hřebínek se mnou stejně nejsou? Že ani ty už nejsi můj kamarád? Že hrdost tvá přešla v lítost nade mnou a proto prosíš za mě bohy, aby ještě naposled dali mi tu šanci,  kterou  už mám dávno za sebou?...že stokrát jsem ji promarnila a mám začít od nuly? Že musím jestli chci aspoň něco, aspoň něčeho dosáhnout? Ne, nezlobte se, vy všichni, kteří víte o čem píši...já...já už jsem prostě taková!