Fučák

Vyšel jsem ven

po celém dni

už to na mě zas přišlo

venku fučák...spadaný listí

otáčím se, vidím starší paní, kousek ode mě

fučák si jí hrál s šedívým vlasem a kabátkem

zaujala mě ta paní –

co v tom vichru dělá???

Vydal jsem se za ní, vydavá se vstříc 

avšak její směr se změnil

vrba sebou háže poryvem větru,

její tisíce rukou sápou po mě

svit lampy vrbu umocňuje

Je mi hrozně...

Oka má spatřila pohřební věnce

v zeleném svitu žárovky

vzpomínáme...

zítra jdu na pohřeb

může se stát...stane se...možná jednou...

ale jednou určitě každému z nás

Ale věz, absurdita je, mít

hrob svůj...