nezajímá mě to

prostě sem z těch co neuměj jít ven nakrátko,
ráno zelený zuby
a rudý oči
potácející se prásátko, jako dlouho to půjde
snad do senila ale spíš nakrátko.

jdu tam protože těšim se na to
když to nebude zlato, rozlet ustrnutí nad sklenicemi
tekuté zlato
a kouřový místa, dehtový prsty otiskují se po tváři
prsty žluté a popalené, zazáří oranžové motory
před tvářemi nad pěnami centilitrama rumů
spusta řečí - vytrvalých hospodských umů.

čas poskakuje po destiminutách, moc si se mnou netyká
prostě někde za mejma zádama běží, spolehlivě uniká.
nechávám ho běžet po loukách seancí nočních zodpovědných neakcí.
hned zejtra udělám co se dělat má, leč zítřek přitančí
a věc se stejně nekoná, žabí stehýnka ať žerou žabáci
já musím propotácet "milenku z rozumu" milovanou prácí.

pak co sem to vlastne chtěl? radši nevim, maňána, boj za povinosti
pro nezájem odešel. ale cesta zdá se jistá, kamkoli - kde usednu, napiju, ubalim kus tabáku, či zeleného taháku. tam budu čekovat
sebe a všechny dobrovolný policista.. dění

stokrát si můžu říct, měl bych dělat něco co je třeba, třeba uklidit a podboný třikrát běda, ale tetičky s přísnejma pohledama, čistejma vlasama o budoucnosti prospektama sebou na tah neberu, jejich teplý obědy sou fajn, ale radši piju než žeru oběd se vším co kněmu patří
jakási stravovací kultura - che -  pravidelnou pící vychovat plemenýho vola, se nedaří chovanec nemá zájem, nežere, prachy propaří.

kejvu hlavou, na melodii nazelenalou, pak se mi líbí všechno
dlouhej kouř a líbíte se mi slečno, tetičky žerou svý punčochy
takovej chytrej kluk, a šuká neužitečno...

neni to na vždy, nožík ořezává z větve času čistě tady v tom místě
života, a různýho pojetí, lermontova plamene a jasu, lidskýho tance v mejch očích, nekonečnýho kvasu ignorantskýho rapu, dog fightu, zelinář má čím dál tim míň zelí na stánku, uz málo protahů střeva a pravdidelná stolice tak jako budoucnost má na kahánku.

jak to říct, o o o naseruť vám do rypáků, než budu stejnej chobot
co co musí, nachčije si do bot, jede pozdě do práce, pobledlý správný chlapec, robot.
tolik je možnností usměvavý kurvy, tolik robot odznaků těch co mě živěj odevzdaných křižáků, vědí co by měli lidi dělat, tetičky zvou je na oběd a když chčiju, mluví o tom jak to mám na ptáku. jee takže kdo podlehal myšlence o napravení zvířete, dostane tenhle dopis
radši ho nečtěte, chystáte-li se spát, zítra ráno musíte povstat
a dobře to dát

eh eh eh, ...... právě sem dal tý vaší druhý manželce
plnou držku semence.