Skalní nekromance

Na trestnou lavici posaď se, Lásko má milá.

Zpovídat se ze zločinu, že ses ještě nezjevila.

Kdesi v prachu času se ztrácíš mi.

A já hledám tě! Jsem pastýř zasněný.

Po ztracené své ovečce pátrám.

Každý keř zkoumám, kameny skládám.

Zlomeným svým hlasem volám z šedých skal!

Tam, na oltáři z mechu, kde smutek mi naděj vzal.

Vůkol stromům, vůkol blankytnému nebi nejsem rád.

Ležím na skalní posteli a můj sen nechce se zdát.

Kapku po kapce zalévám ten kámen šedý -

krev mi vyprchala! Jsem jak ta smrtka bledý.

Sněží. Bílý sněhostroj z nebe padá.

Už nedozvím se, zda měla či neměla mě ráda.