Figurka v poli

Jako jednočlenná armáda stojím uprostřed políčka

nervózně drtím v dlani štít z proutí

rány přiletí jak mrazivý déšť padající na víčka

vnitřnosti se do klubíčka zkrotí

Stojím a pohnout se nemůžu

všichni kolem mi řekli, co měli

s nachovou kůží v nicotě se topící

někdy zbabělý, jindy smělý

Utíkat na žádnou stranu nechci

zůstanu-li stát, rány mě zmrzačí

čekám jen na znamení, pohled nebo polibek,

který mou cestu vyznačí

Jako figurka usínám ve stoje

krátce si upustím svůj kousek něhy

potom se zachumlám pečlivě do pláště

musí mě ochránit před mrazivými sněhy

Jak dlouho tělo vydrží stát na místě

kam míří lhostejnost, přetvářka a zloba

jednoho dne jedna z nich skolí Tě

a pak budeš nejradši doma.