Livia ~ Temná Wyverna - Kapitola 2.

Tak se hážu druhou kapitolu fantasy knihy Livia - The Dark Wyvern. Tahle má trochu větší spád, než ta předchozí a rozjede se t oještě víc... Doporučuju začíst kapitolou 1. Více na webu: http://vokalsoft.mzf.cz/index.php?option=com_content&view=category&layout=blog&id=4&Itemid=10 .

DOPORUČUJI PŘEČÍST SI PŘEDCHOZÍ KAPITOLY!!!

Kapitola 2. –

        „Naši vrazi neuspěli.“ V elfské královské síni bylo spousta lidí, kteří napjatě čekali, jak dopadnou vrazi vyslaní elfy. Elfští vrazi byli na místě, kde se měl nekromancer nacházet, jako první, poněvadž elfové se pohybují velmi mrštně a jsou lehčí než lidé trpaslíci, takže jejich koně nenesou velkou váhu a mohou běžet rychleji. Stejně jako lidé a trpaslíci, ani elfové si nebyli jisti, jak střet s nekromancerem dopadne. Málokdo mohl čekat, že ho vrazi zabijí, ale naděje zde byla. Teď už není.

     „Připravte se, musíme se připravit na nejhorší. Povolejte koho můžete, opevněte města, připravte luky. Bude válka.“

_.-*-._

       Xenor vstal a šel se najíst. V kuchyni narazil na Bjorna, který vypadal vyděšeně.

     „Něco se děje?“

     „Xenore, dávej si pozor. Cítím v kostech, že se něco blíží.“. Xenor přikládal Bjornovým předpovědím nízký význam. Málokdy se vyplnily. Proto se najedl a šel zkontrolovat kukuřici.

 

       Jakmile dorazil k poli, úplně se zděsil.

     „Bjorne, hoří!“. řval z plných sil a poohlédl se k místu, kde byl jejich dům. K jeho zděšení se k vesnici přibližoval černý chumel. Jakmile se dostal blíže, Xenor zpozoroval, že to jsou lidé. Ale né živí lidé. Pohybovali se hrozně neohrabaně a vypadalo to, že nedýchají. Mezitím doběhl Bjorn

     „Já to říkal, že…“

     „Bjorne, podívej“ zastavil ho Xenor a ukázal na mrtvoly „Oni se hýbou.“. Bjorn se vyděsil. Jakmile dorazily mrtvoly blíže, Xenor si všiml, že jedna, ta co šla veprostřed, vypadá zachovaleji než ostatní. Ta začala mluvit:

     „Bydlí tu někde muž se jménem Xenor?“ Xenorovi už bylo téměř osmnáct a byl rád, když ho někdo považoval za muže. Ale přízeň podivně vypadajících shnilých lidí si zrovna nepřál.

    „Bydlí. Je támhle u farmy.“ prozradil mrtvolám vesnický řezník. Ten hajzl. Já věděl, že mě nemá moc v oblibě, ale tohle… Mrtvoly přišly ke Xenorovi a zeptaly se:

     „Ty si Xenor?“

     „A-a-a-ano.“ vykoktal ze sebe Xenor.

     „Půjdeš s námi.“ řekly mrtvoly a táhly Xenora ven z vesnice.

     Jakmile dorazili na pláně, mrtvoly se najednou otočily a zničehonic se rozběhli na Xenora. Jedna se najednou zničehonic zhroutila se šípem v zádech. Další provrtal kus ledu. Na Xenora najednou vyskočila ta nejzachovalejší mrtvola a když se zdálo, že je ztracen, tak natáhl ruce a zhroutil se. Jeden z jezdců, kteří Xenora zachránily, ho rychle chytil a už jeli pryč. Celá akce tak byla úspěšná.

_.-*-._

     V temné jeskyni mezitím nekromancer dokončoval své největší dílo. Stínového zabijáka. Stínový zabiják byl velký duch, který se dokázal maskovat ve stínech a může lehko vraždit ze zálohy. Najednou k němu přišel podivný mužík. Byl menší než člověk, ale větší než trpaslík. Byl mírně předkloněný dopředu a bylo vidět, že má velké zuby jako zajíc.

     „Můj pane, naši sluhové vyslaní sebrat Xenora už nejsou.“

     „Jak to myslíš, že nejsou? To jako že neuspěli?“ Haxre se tolik rozzuřil, že mužík chvíli přemýšlel, co říct. „Vypadalo to dobře. Přišli do vesnice a sebrali Xenora…“

     „Jenže?“

     „Jenže když se ho chystali zabít, přepadlo je pár elfů, kteří je povraždili.“

     „Jak je to možné? To si naší sluhové neporadí s hrstkou neschopných elfů?“

     „Můj pane, byl mezi nimi i mág. A navíc to bylo nečekané, víte, jak se elfové dobře skrývají.“. Poté mužík odešel. Sakra, nějak se to komplikuje. Jediný, kdo by mi mohl dělat problém, je on… pomyslel si Haxre.

_.-*-._

     Xenor se probral. Všiml si, že je zabalený v srnčí kůži a že před ním u ohně sedí tři elfové. Elfové byli vyšší než lidé, ale hubenější a mrštnější. Připomínali zvěř, někteří na sebe dokonce brali podoby různých zvířat. Jeden zrovna zpozoroval, že se Xenor probral.  

    „Nehýbej se.“

    „Kde to jsem?“ nechápavě ze sebe dostal Xenor.

     Jeden elf začal vysvětlovat: „Tři dny jsi byl v bezvědomí. Zachránili jsme tě před chodícími mrtvolami, skoro“

    „Skoro? Co se vůbec stalo? Skoro nic si nepamatuju…“

    „Sebrali tě chodící mrtvoly a chtěli tě zabít. Zaútočili jsme na ně, ale neubránili jsme tě zcela. Použil jsi silné ohnivé kouzlo a spálil jsi je na uhel. Přitom jsi přišel o tolik energie, že jsi upadl do bezvědomí.“

     „Já a použít kouzlo?“

     „Xenore, očividně nevíš, kdo byli tví předci.“ začal jiný elf „Tvůj praděd kdysi uvrhl nekromancera Haxreho do bludiště nicoty. Nyní se Haxre vrátil a chce se ti pomstít.“

     „A co mám dělat já?“ zeptal se Xenor.

     „Máš obrovské nadání Xenore.“ začal poslední elf „ve všech směrech, i v magii. Budeme tě cvičit ve všech směrech, aby ses uměl bránit. Ale to počká. Nejdřív se pořádně najez a napij. Pak se vyspi, jsi stále slabý. Zítra se vydáme na cestu k elfům. Nemáš-li nic proti tomu.“ Xenor přikývl, najedl se a protože byl slabý, ihned usnul.

_.-*-._

       Do Acre se mezitím dostala informace, že elfové selhali. Po probrání všech možností se lidé shodli, že jejich jediná šance je Xenor, tajemný muž, potomek nejmocnějšího mága, co kdy žil. Vyslali nejlepší teleportovací mágy, aby Xenora našli. Mágové se nejdříve vydali do vesnice, kde Xenor žil, ale tam se dozvěděli, že Xenora nedavno odtáhli podivné chodící mrtvoly. A protože je nebezpečné, teleportovat se na místo, kde mág ještě nebyl, museli se rozhodnout, co podniknou. Nakonec se vydali do Elveru. Dostali se kousek před něj a uvnitř si vyžádali audienci před králem. Byli obeznámeni s tím, že se pro Xenora vydali elfští mistři a ačkoliv prý ještě není jisté, zda ho zachránili, má šanci na přežití a pokud přežije, bude vyučen elfskými velmistry aby ubránil sebe i ostatní a dokázal využít magický potenciál, který v něm je. To vyslancům lidí stačilo. Vrátili se do Acre a předali informaci králi.

---