plavání ve tmě

Dny se mi najednou topí v noci

a já v ní plavu sama. Bez pomoci...

Bez hrdosti, co do vínku mi byla dána.

Nahá a sama...

Můj život nějak zrácí smysl

Pořád jen křik, pomluvy, ponížení.

A já stále plavu ve tmě,

bez možnosti na usmíření.

Místu mozku mám chladnokrevného vraha.

Přemýšlí, která vražda by byla ta pravá...

Prášky nebo podříznuté žíly?

A vlaky kolem Budějc jezdí každou chvíli.

Kdo z toho pomůže pubertální patnáctce?

Mám to říct rodičům? kamarádce?

Poplavu stále tím tmavým průplavem.

A moje trápení snad skončí přílivem.