Jako

Jako pták držený v kleci, jako stín vězněný ve tmě, jít ven není v mé moci, tak prosím lásko veď mě.

Jako myšlenka v hlavě blázna, jako oheň za bílého rána, cítím se vězněná a prázdná.

Jako rok vězněné zvíře, nemám sílu se jim vzepřít, proč jsem zrovna v téhle díře, svou nenávist nejde zapřít.

Jako osamocená labuť, bloudím dlouhé míle, tak už se prosím probuď, děsím se příští chvíle.

Jako ve snu si připadám, jako v té nejhorší noční můře, do jámy bez dna se propadám, je mi jen hůře a hůře.

Jako v labyrintu zde bloudím, neexistuje cest ven, s hrůzou v očích se vzbudím, a vím, že to není jen sen.

Jako pták držený v kleci, jako stín vězněný ve tmě, tohle nejsou jen kecy, to všechno je teď ve mně.

První co na svobodě udělám, bude to, že práska z cigára si dám.