Otevřená

Kde se hledá pravá láska,

a kde štěstí?

Kdopak ví?

Na čelo jde další vráska.

Místo růží - klestí.

Už se mi to protiví.

Velké sny jsme měli kdysi.

Kde jsou teď?

Řekněte mi přeci.

Smutek ostřejší má rysy.

K tomu z citů změť

a bolestivé věci.

Na otázky pozdě přec.

Už to slyším,

už se blíží!

Pocity jsou z bídy klec.

Už ji vidím,

jak se plíží.

Proti ní jsem beze zbraně.

Nebojím se,

už tu byla.

Za výkřiku: Hurá na ně!

Otočím se...

Kde se skryla?!

......................

Vždy je tu.

Beznaděj.