Nadechnutí

Promiňte mi sentiment

i proklínané klišé,

mám nekonečnou chuť se rozběhnout a nebýt viděn,

můj Svět je jinde, povím Vám lyrický příběh,

Můj Svět se v nejprudších vlnách

vrhá do hlubin moří, aby se zpátky vznesl

jako obláček páry, jako titěrné nic,

které jen svrbí a pálí a bodá, ale není to hmyz.

Ano jsem příliš mladý, aby mé paže hladily písek

a já si přál věčnost bytí.

Nemám kuráž, abych tu šermoval trnitou růží, jako svými slovy,

ale těším se na ní, až přijde má chvíle dobyju svůj dobytý svět.

Budu psát co mě napadne, dozajista hrdý na svůj kmen,

přešlapuji drobet pyšný na ten letmý pohled přes rameno.

Jsem jedna jediná plastová láhev,

co chvíli plný, prázdný a potom tady nejsem.

Mám sílu vln a vytrvalost větru,

jen se jako slon bojím malé bílé myši.