Jel jsem za svojí bývalou
a byla to strašně stará láska co nás pojila
snad ještě z doby před velkou potopou
vzpomínal jsem na její pokoj
útulnej bordel z knih desek a čajových souprav
na oknech dřevěný rolety šrafující objektiv slunce
co nás vždycky šmírovalo při šukání
to všechno jsem cejtil
když mi v ruce uvízlo sluchátko
s jejím hlasem prý že má nostalgickou
byla neděle odpoledne nikdo jinej
se neozval všichni asi trpěli kocovinou
sedl jsem do tramvaje a ujížděl betonovou krajinou
až na samej okraj panelovýho království
seděla zakletá v nejvyšším patře čekala
až jí někdo vysvobodí z nudy
zazvonil jsem dveře zabzučely
a já si vzpomněl že kdysi k ní vedl jinej výtah
dřevěnej rachotící s vyřezanýma nápisama
naprasklým zrcadlem ne jako teď
zmáčkl jsem poslední patro a civěl po žlutě
vymalovaných stěnách luxusní zdviže
byla to předzvěst když mi otevřela
ukázal se někdo dočista jiný
ani mě nenapadlo koukat jí na nohy
chvíli jsme pokecali pak jsem řekl že už musím
a po cestě zpátky se cejtil okradenej
tohle odpoledne vzalo lesk
tuctu voňavých vzpomínek
když jsem dorazil domů
sedl jsem na hajzl
něco si četl
trochu tlačil nakonec
jsem si ho vyhonil levou
myslel při tom na ní
a pověry nelhaly
bylo to jako od cizího