Livia ~ Temná Wyverna - Kapitola 3.

DOPORUČUJI PŘEČÍST SI PŘEDCHOZÍ KAPITOLY!!!

Kapitola 3. –

       Xenor se probudil a rozhlédl se okolo sebe. Teď teprve měl šanci, pořádně si prohlédnout elfy. Zrovna připravovali koně. Jeden měl meč a koženou výzbroj, druhý byl oblečen v zeleném plášti a byl ozbrojen lukem, ten třetí neměl žádnou zbraň a byl zahalen do velkého tmavě modrého hábitu.

       Xenor se zvedl a došel k tomu elfovi, který měl na sobě hábit: „Proč mě doprovázíte zrovna vy tři?“ Elf podal Xenorovi čutoru s vodou a kousek chleba.
     Pak začal vysvětlovat: „Zaprvé proto, že jsme vyvážený tým a zadruhé proto, že každý z nás je, troufám si říct, mistr ve svém oboru. Tvůj výcvik započne už po cestě a my tě budeme učit. Mé jméno je Haldrad, jsem mág a nejradši mám ledová kouzla. Támhle Agilar je válečník, mistr s jedenapůlručním mečem. A tamhle Helogas je lučištník, který se umí úžasně skrývat a přesně mířit. Proto mi tři, naučíme tě základy všech druhů boje a pak se uvidí, pro co máš největší potenciál.“
     „Můžeme jet.“ zavolal elf, o kterém Xenor nyní věděl, že se jmenuje Agilar.
     „Xenore, jels už někdy na koni?“ zeptal se Haldrad.
     „Ano…“
     „Dobrá, nasedni, tohle je Haag. Je to elfský kůň vyšlechtěný pro poslušnost. Nebudeš s ním mít problém. Jedeme.“

_.-*-._

       Lidští vrazi dorazili k jeskyni. Dva muži vytáhli meče, třetí byl neozbrojen. Vydali se dovnitř potichu, pomalu, opatrně. Najednou se za nimi objevil podivný tvor s hnědou srstí. Vypadal jako drak, který se pokoušel změnit na člověka, ale v půlce procesu se zastavil. Měl už dračí ocas, ale tělo a hlava byli lidské. Pro jednoho válečníka už bylo pozdě. Tvor sekl drápy a bylo po něm. Druhý válečník a neozbrojený muž odskočily dozadu.
     „Odvedu pozornost“ řekl válečník a běžel směrem k východu. Tvor se rozběhl za ním. Po cestě se otřel o skálu a jeho drápy na ní zanechaly tři dlouhé rýhy. Tento tvor musel mít skutečně obrovskou sílu. Válečník běžel, jak nejrychleji mohl, tvor ho ale nakonec dostihl a dvěma údery drápů ho rozsekal. Poté obrátil pozornost na posledního muže, který cosi odříkával. Tvor se rozběhl proti němu a seknul po něm drápy. Ty se ale zastavily o podivnou neviditelnou sílu. V místě úderu se objevily modré trhliny, které po chvilce zmizely. V tu chvíli člověk roztáhl ruce a řekl poslední slovo. V tu chvíli z jeho břicha vyrazily obrovské železné bodce, které mířily přímo na tvora. Tvor se pokusil uskočit do strany, ale bodce zahli za ním. Jeden se zabodl tvorovi do levé ruky. Muž v hábitu, o kterém bylo nyní jasno, že je mág, přišel blíže k tvorovi, který byl zachycen železnými bodci a řekl nějaké podivné slovo. V tu chvíli ze země vylétl meč a přistál mágovi v ruce. Ten ho poté vrazil podivnému tvorovi do srdce. Tvor padl ihned k zemi. V tu chvíli mág uviděl vedle sebe černý záblesk. Otočil se a nebýt jeho magického štítu, zemřel by. Za ním stál duch, který se do něj pokusil bodnout drápy, ale neodhadl magickou sílu člověka a jeho drápy byly štítem zastaveny. Mág řekl to samé slovo jako před chvilkou a opět držel v ruce meč. Dříve než duch vytáhl drápy ze štítu, muž do něj bodnul. To, co se stalo, muž nečekal. Část duchova čela se rozestoupila a vytvořila otvor, kterým meč prošel. Muž se ještě pokusil seknout mečem do strany, ale meč tělem jen bez zranění prošel. Jak muž meč vytáhl, tělo ducha se samo zacelilo. Muž zakouzlil ještě jednou a kolem ducha se objevily železné stěny, které ducha uzavřely. To mu ale zjevně nevadilo. Ihned prolétl kovem ven a zasekl drápy do mužova osobního magického štítu. Štít sice tuto ránu ustál, ale muž ucítil, že duch přes své drápy vysál trochu energie ze štítu. Poté duch sekl po muži ještě znovu druhou rukou. Štít se najednou celý zjevil jako velká modrá koule a poté se sesypal na zem jako střepy skla. Muž věděl, že je konec. Stihl jen odhodit červený prsten, který poté zmizel a pak po něm duch sekl naposledy. Muž padl nazem doslova rozpůlen. Haxre všechno sledoval z rohu jeskynně.
     „Dobrá práce.“ zamumlal a odklopýtal pryč.

_.-*-._

        V královské síni ve městě Acre byli všichni napjatí. Najednou se u krále objevil červený prsten. Jejich vrazi neuspěli. Už to bylo jasné. Než vrazi vyrazily, smluvily si znamení, že pokud budou umírat, vyšlou domů červený prsten, který bude znamenat neúspěch. Pokud by snad uspěli, vyslali by bílý prsten, aby král nemusel čekat, než se vrátí. Nyní všichni úředníci, bojovníci i ostatní v síni zneklidněli. Někteří začali pochybovat o tom, zda se vůbec dožijí zítřka. Jestli Haxre zvládl jednoho z jejich nejlepších mágů a dva velmi dobré válečníky, jak by ho mohl zastavit nějaký vesnický balík Xenor, který nikdy neviděl meč a jen má nějakou náhodou vznešené předky. Král sám zapochyboval, ale doufal, že elfové Xenora dostatečně připraví na případnou bitvu s Haxrem. Teď už mohli jenom doufat. Osud jejich kontinentu a možná celé Livii záležel na Xenorovi a jeho přátelích.

_.-*-._

       K večeru dorazili elfové a Xenor na mýtinku v lese, která se zdála být ideální na přespání.  
     „Budem muset hlídat. Divoká prasata a uprchlí nižší draci by tu v noci mohli obcházet.“ Oba elfové třetímu přikývli. Připravíme tu oheň a zem k přespání.
     „Helogasi, vezmi si ho na starost.“ Helogas popošel na kraj mýtinky následován Xenorem. Na jeden ze stromů vyřízl dva kruhy. Jeden menší, druhý poměrně veliký.
     „Tady budem trénovat.“ řekl Helogas a podal Xenorovi luk a pár šípů „Základem toho, abys byl dobrý lukostřelec, je trpělivost, přesnost a dobrá muška. Často se budeš muset strefit někam přesně. Když nestrefíš protivníka, může si tvého šípu, který proletí okolo něj všimnout a pak na tebe zaútočí. Moment překvapení je v čudu. Natáhni tětivu, umísti šíp, pak pořádně zamiř, vyčkej a jak si budeš jistý, že se ti netřese ruka a že se strefíš, vystřel. Helogas natáhl luk, vystřelil a šíp se zabodl do stromu jen několik milimetrů od středu menšího kruhu. Xenor ho zkusil napodobit a vystřelil. Jeho šíp však ani nestrefil strom.
     „Je to těžší, než to vypadá“ řekl Xenor a zkusil vystřelit další šíp. Tentokrát se strefil blíž než minule, ale stále ani ne na správný strom. Helogas vzal šíp, natáhl a trefil se znovu jen pár milimetrů od předchozího šípu.
     „Pamatuj, trpělivost, přesnost. Chvíli si tu trénuj, za chvíli tě přijdu zkontrolovat.“ Helogas zmizel v lese. Xenor trénoval asi půl hodiny, ale na strom trefil jen tři šípy a všechny byli daleko od kruhu, do kterého se měl strefit.
      Helogas vyplul z lesa tak nepozorovaně, že se ho Xenor skoro lekl, když na něj promluvil: „Tak jak ses zlepšil? Vidím, že trochu ano. Bude to trvat, ale já věřím, že jednou budeš s lukem opravdu dobrý.“. Xenor si všiml, že Helogas nesl dva zajíce, které nejspíše ulovil v lese. Poté oba odešli na večeři. Oheň už byl rozdělaný.
     Po večeři Haldrad řekl: „Já budu první hlídat. Zítra ráno budu Xenora učit já. Teď se jděte vyspat.“ Xenor a dva zbývající elfové ulehli. Brzy usnuli. Helogas zůstal vzhůru.